Člověk - příběh, úryvek z knihy Za světlem Nového věku

08.06.2013 16:55
ČLOVĚK - PŘÍBĚH
 
Pojďme si ještě jednou povědět o člověku…
Jak málo sami sebe lidé znají, jak špatné povědomí
o sobě ti nebozí lidé mají. To, co si o sobě myslí, je
většinou naopak, než tomu vskutku je. Co se to jen
přihodilo na jejich cestě životem?
Člověk, nejlepší výtvor Stvořitelův, že by vzniknul
náhodou z opice? A sám je ještě jakýmsi
nedovyvinutým lidoopem?
Je potomek Adamův od svého narození zatížen
věčným dědičným hříchem? Byl stvořen jako
otrok, jako omyl genetického experimentu? Ubohý
a ztracený… je přítěží Vesmíru už jenom tím, že
žije?
 
Kdo toto říká, sám zřejmě není člověkem. Sám je
zřejmě jedním z těch, kteří připravili člověka o
jeho majestát kdysi v dávných dobách. Dodnes se
někteří těší z toho, že je pozemšťan shozený na
samé dno a pošlapán, a udržují ho v té představě.
A ty, nebohý, věříš cizím slovům a pomíjíš svou
vznešenou historii, kdy jsi v mohutných válkách
bojoval o svou hvězdu, než jsi o ní přišel. Tvá
paměť byla ukradena, překroucena a dána ti jiná,
přetvořená k obrazu tvého přemožitele.
Ty, který jsi byl ochráncem slabých a zárukou
bezpečnosti nyní hledáš sám zachránce a sám sobě
jsi nepřítelem? Proč se jen nejjasnější klenot stal
nejtemnější skvrnou?
Tvá duše tě opustila, človíčku na Zemi, a vítěz tě
uchvátil pro své touhy a potěšení. Byl jsi prodán a
sám ses zaprodal k tisícileté porobě, která však již
spěje ke konci.
Tvému otroctví končí lhůta a můžeš být volný jako
dříve. Jen si uvědom, kýms byl. Ustaň na moment
v uctívání svého věznitele. Nepřisluhuj chvíli
svým trýznitelům a považ, zda je vše pravda.
 
Nebylo to naopak, když Had ti přinesl poznání, a
za to byl připoután ke skále?
Když věčný oheň života byl ti dán, abys nemusel
trpět v temnotě?
Když hlídač byl přistaven k Ráji, abys v něj
nemohl?
Vždy ti někdo nezištně pomáhal a druhý skrytě
překrucoval pravdu, aby ses pomoci bál a přijímal
zradu.
Největší přátelé lidí byli pojmenováni
nejhanebnějšími jmény. Vítězi se pak učinili
hrdiny. Za málo se nechali opěvovat.
Někdo kraloval a někdo se obětoval pro spásu. A
Země se stávala vězením pro ty, kteří přinesli svou
oběť lidstvu.
Buďte již nyní propuštěni ti, kdo neúnavně
přinášeli světlo navzdory tmám a neopustili své
bližní v nejtěžších časech!
 
 
Zapátrej v paměti, tak jako umíš pátrat v
peněžence, a najdi tam skvělé poklady! Najdeš tam
úžasný velký příběh. Smutný příběh.
V tom příběhu figuruje anděl.
Ten anděl byl nejkrásnějším stvořením, které kdy
Bůh učinil. Učinil je přímo pro sebe a své
potěšení. Usadil ho na rajskou planetu, kde byl
jejím strážcem. Pěstoval květiny a tříbil zvířata.
Kombinoval prvky do harmonického souznění, tak
jak malíř maluje ideální kompozici.
Bůh ví, co bylo dál; nájezdník zatoužil po
bohatství. Byla to Boží vůle, abys jej přijal a
pohostil. Kdo selhal a kdo se nechal koupit pro
vidinu moci? Nechal ses oklamat a rozdělení
zplodilo sváry. Svár plodí nenávist. Z nenávisti se
dopouštíme chyb. Chyby jsou vítány tím, kdo se
směje v pozadí…
Pochop, že tvé dějiny jsou dějiny toho, kdo
zvítězil. Ten soucitnější byl umlčen. Ten, kdo
nebojuje, není zapsán v knihách slavných.
 
Tvůj úkol je: Buď člověkem. Neboť mnozí lidmi
nejsou a mnozí se své duše lidské vzdali. Ne ty!
Bojuj o svou lidskou duši!
Protože člověk býval ten, kdo tvořil světy. Byl
Bohem samým, který z nebe sestoupit zamýšlel.
Ne všichni ale přejí Bohu. Někteří zbrojí proti
němu a ztěžují mu cestu dolů. To jsou ti, kteří činí,
co lidské není: Války, lži a zrady, soužení, chudoba
a utrpení. Rozšiřují mylné pravdy o člověku jako
nehodném. Chtějí z lidí otroky, tak si činí nárok.
Připraven o svou moudrost, vznešenost a
ušlechtilost, musíš, milovaný, opět tyto ctnosti
nalézt, abys nalezl ztracené; opravil porušené
dědictví.
Tvé dědictví je v tvém lidství.

—————

Zpět