CO BEZPODMÍNEČNOU LÁSKOU NENÍ.

07.04.2014 18:23
 
Člověk dosud prožil mnoho, potlačil hodně nepříjemných pocitů, myšlenek, zážitků, problémů a řekl si, že chce raději zapomenout... (aby to přestalo bolet a trápit)
 
 
 
Obsah životního balíčku
 
 
Za minulé i současný život si člověk nepozorovaně nashromáždil velké množství neprospěšných programů, vzorců, schémat, rodičovských, rodinných a rodových vzorců, různých bloků, překážek, traumat, šoků, zážitků, zkušeností, vzpomínek, emocí, karmických vazeb, pout...
 
Prožil mnoho zranění, ublížení, osobních smrtí či smrtí svých blízkých a milovaných, nesčetné množství strachů, vin, výčitek, bolestí a utrpení. Řídil se různými negativními přesvědčeními, konal pod vlivem přísah, slibů, závazků, MAGIE v různých podobách a vazbách, přivtělených duší, negativních vesmírných energií, bytostí, civilizací, entit...
 
Mnoho prožitých zážitků (ve kterých výše zmíněné faktory vznikly) pořád v něm zůstává nepochopených, nezpracovaných, různé příčiny životních problémů nepojmenoval, neodpověděl si na otázku PROČ je musel prožít, co v něm - v jeho vědomí, podvědomí, nevědomí - je přitáhlo a způsobilo. Jenom se snažil zapomenout, zatlačit nepříjemné až "na dno duše", aby se tím už nemusel zabývat a trpět. Věřil nebo věří, že čas to vyléčí a sám vymaže bolestivé stopy...
 
Možná tento člověk nesouhlasí s věděním, že zažívá a sklízí jenom to, co si sám zasel. Dle principů Bezpodmínečné Lásky není možné prožívat cizí vinu, pokud s ní nemá vůbec nic, ani po stránce podobných principů, společné. Prožívá tedy jenom to, co si vytvořil sám nebo s čím má vazby, pouta a principiální podobnost.
 
Často odmítá přijmout pochopení, že každý problém či nepříjemnou situaci si přitahuje k sobě tím, co v sobě nosí ukryté..., tím, že žije podmínečnou láskou, tím že uplatňuje negativní praktiky svého ega. Obvykle více či méně obviňuje druhého člověka z vytvoření svého problému, bolestivého zážitku, protože druhý je takový či onaký...
 
Zodpovědnost za své prožitky velmi často přesouvá na druhého a také ho i žádá, aby vše napravil, jakoby neexistoval jeho podíl, jeho příčinné souvislosti, kterými situaci způsobil.
 
Chyby a provinění vnímá hlavně u druhého, rozčilují a popuzují ho, rozdmýchávají v něm agresi. Nepřijímá vědění, že co ho na druhém člověku jakkoliv popuzuje, rozčiluje či mu není sympatické, má v sobě v určité formě sám, jenom si to nechce přiznat. Kvůli neochotě vnímat vlastní chyby mu byla dána možnost, aby mu druzí, svými chybami, na které reaguje agresivně a s nevolí, zrcadlili jeho vlastní problémy, příčiny a obsah jeho životního balíčku.
 
 
Nezpracované příčiny
 
Každou situaci, problém, trpký či tragický zážitek si do svého života člověk přitahuje sám. Nosí v sobě bezpočet výše zmíněných záznamů, které místo pochopení a zpracování, už v době jejich vzniku, potlačil dovnitř. Tyto se usadily kde mohly - v auře, v jemných tělech, čakrách, v podvědomí a posléze i ve fyzickém těle.
 
Vytvořily si své sídlo v jednotlivých částech lidské bytosti a postupně se obalovaly a obalují novými a novými potlačenými (nepochopenými a nezpracovanými) energiemi. Postupně sílí, mohutní, až se zmanifestují prostřednictvím problému nebo nemoci ve fyzickém těle.
 
Nemoc není samoúčelná, snaží se člověka upozornit na přítomnost těchto negativních energií, programů... Jemné formy upozornění na jejich existenci neslyšel, nevnímal nebo ani nechtěl pochopit, a tak nezbylo nic jiného, než upozornit na sebe prostřednictvím problému nebo nemoci fyzického těla. Nemoc je důsledkem nesprávného myšlení, cítění, přesvědčení, konání i negativního vnitřního obsahu.
 
Jakmile tyto nezpracované energie zmohutní, dávají o sobě velmi silně vědět. Působí člověku napětí, stres, konflikty, deprese, psychické propady, stupňují jeho agresi, vnější i vnitřní zlobu, ovlivňují jeho vnímání, cítění, myšlení i konání. Přitahují do jeho života stejné energie, jaké mají samy. Je velmi dobře známé, že "stejné přitahuje stejné".
 
Znamená to tedy, že obsah jeho životního balíčku, to co v sobě má nashromážděné, uložené za všechny životy a nezpracované, se snahou na to zapomenout, ho ovlivňuje každou minutou. Režíruje to jeho život dle vlastních energií a pravidel a on se tomu denně podřizuje, protože neví, nevidí a nechápe. Žije tedy nikoliv dle svých přání, ale víceméně se nechává táhnout a zatahovat do problémů, sporů, konfliktů a nedorozumění dle podstaty svých vnitřních energií.
 
Snaha zapomenout, je snahou vše nepochopené a nezpracované potlačit, někde to uložit a nechat to tam neviděné a neslyšené. Přesvědčení, že čas to zahojí sám, je iluzí, je to spoléhání na fenomén času, který má za úkol to vyřešit, zpracovat a transformovat místo člověka. Je to přehazování zodpovědnosti na vnější fenomén, jakoby čas byl bytostí, která myslí a koná, navíc místo samotného člověka.
 
Pokud počítá s tím, že čas jeho bolest obrousí, rozmělní či roztrousí, až odvanou její poslední zbytky do neznáma jako vánek, hledá útěchu v iluzi. Je pravdou, že se energie otevřené bolesti určitého názvu můžou roztrousit, pouze však do dalších bolestí, které k ní časem přibyly. Tyto, už znásobené počtem, ho pak zasahují ne jednou za půl roku, ale třeba dvakrát měsíčně a způsobují mu deprese či velký smutek v srdci.
 
Jedna velká bolest, nepochopená a nezpracovaná, se uzavře v hlubokém nitru sama do sebe a tam postupně kvasí... Jednoho dne doslova vytryskne (z přetlaku svých energií) ven a člověk se nachází opět v depresi či velkém psychickém propadu jako tehdy, když tuto bolest prožil poprvé. Nepochopí-li však, proč se cítí tak či onak, nezpracuje-li prvotní příčinu ani napodruhé, tato se po částečné seberealizaci opět stáhne dovnitř, aby se postupně opět energeticky sesbírala a v budoucnu znovu projevila, avšak mnohem bolestivěji a náročněji. Bude obohacená o další podobné bolesti, které k ní časem přibyly.
 
Pravdou je, že čas spíše vše naopak znásobí, zesílí a určitým způsobem neviditelné zmanifestuje do viditelné roviny. Každá příčina problému má určitý název, pojmenování, která jsou kódem pro jejich identifikaci. Chce-li se od nich člověk vysvobodit, je třeba co nejpřesněji je pojmenovat, identifikovat a odstranit. Nejsou-li přesně pojmenované, neodejdou, protože není použitý správný klíč pro jejich vytažení z nitra člověka.
 
Bude-li se člověk snažit, aby z jeho bytosti odešly například všeobecně všechny formy strachů a zároveň nepojmenuje a nezpracuje třeba strach z autoritativních lidí (se kterým souvisí programy podřizování se, ponížení sebe sama...), strach ze sebe neodstraní. Nestačí ho globálně pojmenovat slovem "strach", je třeba přesně formulovat každou formu strachu.
 
 
Cesta ven z bludného kruhu
 
Je velmi důležité správně pojmenovat všechny příčiny životních problémů, aby tímto klíčem člověk otevřel dveře do jejich schrán, mohl je vytáhnout napovrch a důsledně je zpracovat. Po všem negativním postupně, krok za krokem, nezbude ani stopa.
 
Zpracováním se rozumí pochopení: kdy a kde příčiny - programy stvořil, co všechno s tím ještě souviselo, komu a jak to ublížilo, jak si tím zkomplikoval vlastní život, jaké chyby, omyly a důsledky to způsobilo, co vše si do sebe tímto uložil, jak tím ublížil sobě samému..., kde se to ještě projevilo, jak se to znásobilo...
 
Posléze je velmi prospěšné tyto programy, vzorce, traumata... ze sebe vytáhnout, a to ze všech životů, aury, jemných těl, čaker, z duše, dát je do uzavřeného prostoru, aby mohly být beze zbytku transformované Bezpodmínečnou Láskou. Nemělo by po nich zůstat v ovzduší nic, co by mohlo ohrozit druhé lidi nebo znečistit Zemi.
 
Pro člověka je velmi prospěšné a ulevující, prostřednictvím Bezpodmínečné Lásky, odpustit všem jejich provinění vůči sobě, požádat je mentálně o odpuštění za veškerá svá provinění a nakonec plně, prostřednictvím Bezpodmínečné Lásky, odpustit i sobě samému (pokud někomu ublížil a dopustil, aby mu bylo ublíženo druhými.
 
Vše negativní prožívá kvůli obsahu svého životního balíčku, který si nastřádal za mnoho životů. Různá traumata, šoky, programy či negativní přesvědčení nejsou Bezpodmínečnou Láskou, a proto jemu i druhým způsobují problémy. Bezpodmínečná Láska přináší spíše trvalou harmonii, klid, mír, jistotu, bezpečí, zdraví, radost, štěstí...
 
Bezpodmínečnou Láskou je vše co nebolí, netrápí, nesužuje, nepřitahuje nesnáze, o to se však musí člověk zasloužit sám.
 
Největší odvahou života je podívat se na sebe sama Pravdivýma očima, očima Bezpodmínečné Lásky a přiznat si své chyby, omyly, provinění, manipulace s druhými či ubližování. Přiznat si, že si člověk veškeré nesnáze přitahuje sám tím, co v sobě nosí...
 
Součástí Bezpodmínečné Lásky je naprostá svoboda a čistota od zmíněného balíčku. Pokud si člověk přeje sobě samému dát radost, štěstíi Lásku, je velmi prospěšné se tohoto mnoha životního nákladu zbavit, vysvobodit se ze všeho, co dosud nepochopil, nezpracoval a automaticky uložil v sobě samém...
 
https://www.zuzi.cz/clanky-co-bezpodminecnou-laskou-neni

 

—————

Zpět