Interview s Duší

09.10.2013 14:11

Pojď dál, řekla Duše. Tak ty bys semnou chtěla udělat interview?

Jestli máš čas, řekla jsem.

Duše se usmála a odpověděla: Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?

 

Co tě na lidech nejvíce překvapuje?

Duše odpověděla: To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi.

Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a pak utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku své zdraví.

Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budocnost.

Překvapuje mě, že žijí, jakoby nikdy neměli umřít, a že umírají, jakoby vůbec nežili.

 

Duše mě vzala za ruce a chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se zeptala. Co bys chtěla jako rodič naučit své děti?

 

Duše se usmála a odpověděla:

Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.

Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.

Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní.

Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten kdo potřebuje nejméně.

Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví.

Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem.

Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.

Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád.

Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět.

 

Chvíli jsem seděla a těšila se z přítomnosti. Pak jsem Duši poděkovala, že si na mě udělala čas. Poděkovala jsem jí za vše. A Duše odpověděla: Kdykoliv. Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím. 

 

Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.

—————

Zpět