Jane Roberts-Sethovy promluvy 2.a 3.část

26.04.2012 19:36

 

Lpíme na stereotypech a podobnostech svého chování, na kterých stavíme teorii, že naše mysl se vždy musí chovat podle předem daných pravidel a vzorů. To nám brání vnímat opravdu naše já. Naše současné bytí se soustřeďuje na příliš úzké pole, takže naše definice sebe sama jsou velmi omezené. Z obavy ztráty svého já si sami zužujeme vnímání.

Ostatní části našeho já, které si neuvědomujeme, existují zároveň v jiných systémech reality, kde vytvářejí jiné formy. Naše fyzická forma je výsledkem soustředění obrovské emoční energie – ta jej nejen vytváří, ale i udržuje. Jsme však zapojeni i do jiných rovin reality. Na jiných rovinách máme jinou formu. Nejsme od toho odříznuti, ale odvracíme od nich pozornost.

Lidské ego interpretuje všechno jiné, ale pouze ve světle sama sebe. Tak ale mnoho ztrácí. Analogicky může být přirovnáno ke kůře stromu. Ta je flexibilní, vibrující a vyrůstající ze základu pod ní. Je to kontakt s vnějším světem, tlumočník a na určitých stupních je společníkem stromu. Když se ego místo toho obrátí dovnitř ( pod skořápku ) místo interpretování vnějších podmínek, na které jinak reaguje zlostně, a které je těžké pochopit, vycítí důležitá data a dostane podporující informace z vnitřních smyslů. Účel ega je ochranný. Vnitřní smysly nejsou schopny osídlit fyzickou úroveň. Je to tedy spolupráce (dohoda). Podobně jako kůra stromu ochraňuje vnitřek. Takovým způsobem ego funguje, když reaguje příliš mohutně na čistá fyzická data na naší úrovni – ztuhnutí reality – pak se zdá vše oddělené a studeně odloučené – tak se pro nás tváří svět. Kůra stromů je však potřebná a nemůže být rozpuštěna (stejně jako ego). Myšlenka odloučení může být připodobněna jako tenká vzdálenost mezi kůrou a vnitřkem stromu. Nemáme pevnou/strnulou kůru jako nemáme pevné/ strnulé ego. Místo toho máme flexibilní, proměnlivou kůru, měnící se s živly, chránící vnitřní strom neboli svůj vnitřek, otevírající se a zavírající v rytmickém pohybu. Malá vzdálenost kůry a stromu mezi sebou je naše odloučení. Vnitřní strom plynule roste, protože kůra je flexibilní. Ego je jako kůra zaměřeno na vnější svět a to je také jeho účel.

Pokud se velice zajímáme o fyzickou hmotu, vtahujeme se do ni. A tak absurdně vytahujeme svoje kořeny. Stromy to nikdy nedělají. Vytahujeme si kořeny z prostředí, které nás živí.

Soběstačné vnitřní já vede ego k manipulaci s fyzickým prostředím, ale nedovolí mu, aby chránilo pouze samo sebe. Naše práce obsahuje sílu našeho vnitřního já v mnoha směrech. Naší zvláštní funkce ega je ukazovat / projektovat jeho práci ve vnějším světě. To neplatí o práci, kde nemůžeme projevit svoje schopnosti. Pokud zastáváme práci, kde nejsme schopni použít naše schopnosti, nebudeme dobře zaplaceni. Naše ego si samo najde práci, kde naše opravdové schopnosti nám zajistí dostatečný příjem.

Některé práce jsou dobré pro ego a zároveň špatné pro rozvoj duše (obvykle to jsou kompromisy). Některé asociace, které považujeme za nepraktické, jsou často velmi praktické.

Měli bychom dát na naše pravdivé vnitřní pocity, protože mnohdy ego staví obranu proti nim a my se potom chováme navenek rozumně, ale proti sobě (své duši).

Je naneštěstí pravda, že dominantní současné ego může být degradováno na ohromující stupeň, například brainwashingem. Naše základní já však nemůže být zničeno.

 

EGO je nesmírně důležité. Je to pouze část nás. Je to nástroj, kterým skrytě manipulujeme s fyzickou realitou. Jestliže se spojí se strachem, potom přestává být efektivním nástrojem, ale je kladivem, které nás mlátí přes hlavu. Ego musí být lehké, jinak potlačí talent, který leží pod ním. Talent, který je specifický pro danou inkarnaci.

Podvědomí je větší část nás, než si myslíme a ego není nic víc než vrcholek našeho podvědomí. Je podmíněné negativními odpověďmi. Kreativní energií můžou vytvořit pseudorealisty bolesti a automaticky vytvářet vzorce strachu, které patří egu. Strach nepatří do podvědomí. Materializace paniky a bolesti hrají a týkají se pouze fyzického těla. Projektuje jej ego a krade tak sílu podvědomé mysli. Jinými slovy ego se stává častěji nástrojem přerušení než tvorby.

Podvědomí a ego jsou de facto jedno.

Nevsugerovávejme si před spaním přání, které potřebujeme splnit. Jsou to jen pouta ega.

Občas nás ego může držet ve svém zajetí ( špatné zvyky….) a neumožní nám se uvolnit a poskytnout svobodu psychice. Vědomé strachy jsou hlavní náplň ega. Drží nás v sevření podobně jako ego a potom se tímto startuje přirozený proces. Bojíme se všeho. Ego staví kolem naší životní síly zeď ledu. Některá cvičení ho rozpouští ( meditace, hypnóza…. ). Bodnutí na krku je jako sten, který kouká z ledového strachu.

EGO vždy bojuje, chce být dominantní ve všech věcech. Je přirozeně líné a hledá všemožné výmluvy, proč něco nemůže.


 

FYZICKÁ REALITA

- je iluze, která se pro nás stává realitou. Smysly nejsou schopny vnímat skutečnou realitu, ale pouze fyzickou, která je ve své podstatě iluzorní. Náš fyzický svět je pouhou replikou našich vnitřních tužeb a myšlenek. Je to projev našeho vnitřního já. Je to vlastně promítnutí našeho vnitřního já ven

Všechny systémy reality nejsou materiálně orientované. Jde o neustále se pohybující obraz, který nás nutí vnímat pouze předsunuté podoby. Zdají se být skutečné tak, že na ně musíme neustále reagovat. Slouží k zamaskování skutečnějších realit – obraťme se na ně. Co si v tuto chvíli vědomě uvědomuji? ( ptejme se s otevřenýma a zavřenýma očima ).

Obraz, který vidíme, ještě nemusí nezbytně existovat. Neberme to, co vidíme, jako konečnou realitu. Jsou i jiné hlasy, které neslyšíme a prostor, který nevidíme.

Fyzické smysly vlastně formují prostředí, ve kterém žijeme. Omezují realitu na trojrozměrnou. Oni ji nevnímají, ale vytvářejí ji. Zkreslují jako brýle, protože nás nutí vše vnímat jako materiální záležitost a ne skutečnost. Jsou rozšířením vnitřních smyslů. Stejně jako naše smysly trvají na tom, že předměty jsou pevné, stejně tak si zakládají na skutečnosti, že existují v prostoru.

Vnitřní smysly pracují nezávisle na fyzických smyslech. Nejsme si jich vědomi. Když bychom byli, viděli bychom svět zbavený iluzí ( pokoj jako hra molekul ). Cvičíme je v

iných stavech vědomí, než je ten běžný, bdělý. Prostřednictvím jich zažíváme události, které mozek není schopen zaregistrovat.

Fyzická realita není pouhý klam. Je jedním z nekonečného množství způsobů vnímání. Je vnímána pouze fyzickými smysly. Ty nedokáží vnímat nic jiného . Přirozenou tvořivostí je zde materializace psychických, spirituálních a fyzických tendencí lidstva naprogramovaných před staletími. Vidíme ji takovou, jak ji vidíme ve své mysli.

Jsme natolik zaujati fyzickou realitou, že jsme stále v hlubokém transu. Kolem nás jsou ale další reality, které ignorujeme. Zadupáváme veškeré podněty, které z nich přichází. Fyzická realita je iluze vytvořená z našeho psychického vědomí. Zdánlivě nám poskytuje stabilitu a bezpečí.

Skutečná realita, kterou nevidíme, existuje nad fyzickým světem. Abychom ji viděli, je nutno odvrátit pozornost od materiálního světa, vypnout fyzické smysly a soustředit se na skutečnosti, které nám unikají. Naše prostředí není pouze tento svět, ale i minulé životy, na které se nyní nesoustřeďujeme. Naším skutečným prostředím jsou v podstatě myšlenky a emoce. Z nich vytváříme tuto a jiné skutečnosti v realitách, kterých se zúčastníme. Ze skutečného prostředí vytváříme fyzický svět, který známe. Zde neustále vnitřně komunikujeme.

Každý si svoje prostředí vytváří sám – jsou to naše výtvory a je to také velká odpovědnost. Prostředí neexistuje nezávisle na nás. Je to součet našich znalostí a zkušeností.

Události jsou pouze materializované zkušenosti, vytvořené podle našich představ a přesvědčení. Události a objekty nejsou absolutní, jsou tvárné a ohebné, neustále se mění. Nikdy nejsou stálé. Jsou to jen aktivity, které je naše normální bdělé vědomí schopno vnímat. Uvědomme si, že vlastní vědomí je oddělené od fyzické reality. Některá zjevení jsou materializované myšlenky vysílané osobnostmi, které si prošli dlouhým trápením a hněvem. Tyto osobnosti se nenaučili vstřebat svoje vlastní zkušenosti – jsou pronásledovány vytvořenými duchy (plýtváme tak energií).

Myšlenky, emoce, touhy = pseudoformy, které mají určitou energii (není to astrální forma). Objevují se tam, kde na ně myslíme, nebo se potkáme s jejich materializovanou představou.

Nejsme-li naladěni na takovou frekvenci, nebudeme schopni vnímat fyzické objekty.

Z toho vyplývá, že svět je pouhým odrazem vnitřní reality.

ZKUŠENOST JE ZÁKLADEM VĚDOMÍ A EXISTENCE VŮBEC. NEEXISTUJÍ ŽÁDNÁ „MÍSTA“, SITUACE NEBO PODMÍNKY, KROMĚ TĚCH BEZPROSTŘEDNĚ PO FYZICKÉ SMRTI, KTERÝMI KAŽDÝ JEDINEC MUSÍ PROJÍT. Mnoho lidí se však vyhýbá zkušenostem v rámci fyzického systému, aniž by při tom spáchali sebevraždu.

Neexistují žádné hranice mezi realitami. Jedinou bariérou jsou odlišné schopnosti osobností vnímat a zpracovávat informace. Existujeme uprostřed různých systémů reality, ale nejsme schopni si to uvědomit. Existuje daleko více druhů vědomí než fyzických forem a každé má jinou strukturu vnímání, ale všechny přinášejí vnitřní poznání skutečnosti, které je skryto pod závojem iluzí a vytváří skutečnou realitu.

—————

Zpět