Láska – její mechanismus dnes už chápe jen málo kdo…

03.05.2014 17:58

Láska je jednou z nejsilnějších energií tohoto světa. A ne jen materialistického, ale také duchovního.

Existuje na více úrovních. Hmotná, sexuální i duchovní. Mnoho lidí kolem nás lásku v životě zažilo. Takovou co vás naplní až po okraj.

Co z vás učiní tak trochu „blázna“, který se pořád směje, je plný energie a chce sdílet. Přesně taková láska je. Takto ji chápeme a přáli bychom si, aby taková napořád zůstala.

Bohužel většinou tato láska netrvá déle než několik měsíců v naší zamilovanosti. Ale přesně tohle je láska sexuální, hmotná.

Láska, ta pravá láska, která vydrží třeba celý život, která vás naplní stejně jako kdyby jste byli zamilováni je láska čistá, nesexuální, nehmotná. Taková láska vás naplní natolik, že jste sami a v extázi.

Protože ze samoty láska čerpá čerstvou energii. Když jste sami, energii akumulujete a to až do okamžiku, kdy energie máte dost. Do okamžiku, kdy začnete přetékat – a v tuto chvíli se samota stává láskou.

Pak člověk jde a začne lásku sdílet s ostatními. Se svým přítelem, s kýmkoliv koho milujete. Máte teď dost lásky na to, abyste se podělili. Máte chuť rozdávat, milovat, sdílet. Když jste plní lásky, nejen že těšíte druhé a naplňujete je radostí, ale také druzí těší vás. Všimli jste si toho někdy?

A nejde jen o sex. Jde o sdílení. A v tom je velký rozdíl. Pokud jakákoliv láska vychází z potřeby, protože někoho potřebuji, po někom toužím, je to špatně. Nemůžete rozdávat, pokud jste vnitřně prázdní. Když něco hledáte, jste prázdní. Vztah nemůže vyrůstat z potřeby.

Vztah je založen na přebytku vnitřní energie, nikdy ne na nedostatku něčeho. Jestliže někoho potřebujete a druhý člověk také někoho potřebuje, pak se budou oba snažit využít jeden druhého. Pak to nebude vztah, ale vykořisťování, využívání a boj o moc. Nebude to soucítění, nebude to láska, nebude to přátelství.

Bude to jen oslazená hořkost. Jestliže byl jeden i druhý osamělí, teď jsou osamělí společně. A to bolí ještě víc. Mnozí jsou fyzicky spolu, ale uvnitř jsou osamělí. A nejsmutnější věcí je, vidět milence, kteří ač jsou spolu, tak jsou osamělí…

Pokud je však láska bez potřeby, může se stát orgastickou. Mnoho lidí se miluje a nemají ponětí o tom, co to je orgasmus. Protože jsou již vnitřně vyprázdnění.

Nemají energii, kterou by mohly sdílet s druhým člověkem. Jejich orgasmus je nanejvýš genitální. Sexuální, zvířecký. Malá běžná věc. Nic s pravou láskou, nic s duchovní úrovní. Je to jako vysmrkání. Když se vysmrkáme, uleví se nám.

Je to jako podrbání na zádech. Je to příjemné. Člověk je uspokojen. Orgasmus ale není uspokojení. Orgasmus je oslava. Orgasmus je setkání. Setkání sebe sama, skrze jiné, se vším kolem nás. Tento duchovní orgasmus je vždy božský, zázračný, léčebný.

Ten druhý se stává dveřmi a ty vejdeš. Ti, kteří považují orgasmus za problém sexuální, nic nepochopili. Nevědí nic o sexu, o orgastické zkušenosti. Nepochopili nic o lásce. Pouze uspokojují své zvířecí a chemické pochody.

Nedokázali v sobě lásku ještě probudit, nedokázali její podstatu ještě pochopit…

 

 

—————

Zpět