Můj koncept (ne)Vánoc - bez frustrace, v dětské radosti

25.12.2012 21:35

 

Poslední dny jsem hledala rovnováhu mezi naplněním potenciálu vánočních dnů a mezi mou niternou touhou po svobodě bez struktur, která jde často až za hranice běžného chápání - i mého vlastního chápání - má duše je buřičem, nepřijímá konvenci a nechápe její význam, nechápe lidská omezení (žila jsem životem velmi svázaným pravidly a společenskými očekáváními, doteď je v mé duši tak obrovská vzpomínka na bolest z nesvobody, že nemohu jít už v ničem proti přání duše). Jakmile by se něco mělo, jakmile se něco dělá, protože se to dělalo již tisíckrát, protože to dělali naše rodiče, jejich rodiče, protože to žádá společenská konvence... ta bolest se ve mne obnovuje. 
Je to v pořádku, v tomto životním období tady a teď jsem tu od toho, abych šla až za hranice,... Stejně tak jako někdo jiný nyní prožívá hluboké spojení s duchem Vánoc a tradicemi, propojení skutečného lidství - poznává podstatu Vánoc z druhé strany a prožívá jí zcela svobodně, čímž ji pomáhá odhrabávat zpod nánosů negativní energie, kterou jsme na Vánoce uvalili lidským konzumem. V tom tkví klíč k rovnováze - prožívat takové Vánoce, které odpovídají vibračně mému současnému naladění, a tím naplňovat sebe sama zde na Zemi... Je důležité dovolit si v rodině a mezi přáteli navzájem - prožívat tyto dny po svém...
Abych pravdu řekla, Vánoce jsem tak trochu ignorovala. Považuji to pro mne za zcela správné, v životě proběhne tolik vánočních období, že by bylo škoda si na jedněch nezkusit, kde pro mne leží hranice společenských očekávání a má role v nich. Zažila jsem si v životě nádherné Vánoce plné lásky a tradic ve spojení se širokou rodinou, zažila jsem si i velmi smutné a osamocené Vánoce obklopené negativními emocemi... děkuji za zkušenost, jdu hledat další rozměry, nic víc v tom není - jen nelpím na jednostrannosti.
Klíčem k rovnováze je pro mne nalézt v tomto dni nevinnost a prožít ho z pozice dítěte. Dítě chce obdarovávat druhé pořád, ne jen o Vánocích, dítě chce projevovat lásku druhým neustále. Dítě cítí posvátnost každého dne, nikoliv jen Štědrého. Abych tuto rovinu mohla nalézt v každém dni, musela jsem opustit koncept Vánoc. Duch Vánoc na mne dýchl až předevčírem při návštěvě koncertu místního sboru, přijela jsem z Prahy a stihla poslední tři písně. V našem městě je zvyk, že poslední písní je Narodil se Kristus pán a celý kulturní dům si v jednu chvíli stoupne a zpívají se sborem společně... a to mne dojalo, tam byla skutečná energie sounáležitosti člověka s člověkem... Mnozí se na tento okamžik těší, protože z nich opadává každodennost a je jim dána možnost pocítit skutečnou vděčnost za naše člověčenství...
Musela jsem pochopit, že teď není pro mne správný čas - shánět dárky (na které nemám peníze), vyrábět dárky (na což nemám čas, ani takové tvorbě neodpovídá mé současné energetické rozložení), že pro mne není správný čas dělat nějaký velký vánoční úklid (protože až bude můj cyklus a měsíční fáze ve správném nastavení, bude potenciál úklidu mnohonásobně vyšší... - a až budu vlastně vůbec vědět, kde je mé místo k životu, teď je to takové divoké) a že nemusím dělat cukroví (protože mé tělo stejně žádá jiné potraviny).Těmito dny jsem tedy prošla tak, abych nepocítila ani malinký záchvěv vánočního neklidu či frustrace.Štědrý večer pro mne bude ve znamení Neva-noc - bude nocí, kdy mi nic nevadí.
Velmi ráda obdarovávám lidi, drobnými věcmi, velkými věcmi - na co mi zrovna přijde chuť a co odpovídá stavu mé peněženky (když mám více, daruji více, to je přirozené, ani se o tom nemusí přemýšlet, sama energie hojnosti nám to dovolí). Když sháním dárek, snažím se najít předměty, které odpovídají podstatě duše mých bližních, hledám věci, které člověka pohladí, poléčí, pomůžou mu pochopit, co zrovna potřebuje, pomohou mu se zaradovat, prostě cokoliv, co cítím jako správné pro druhého - a na takové nacítění nebyl prostě v tomto období čas, druhé tedy obdaruji, až to pocítím. Nemiluji je o to méně, naopak takto vyjadřuji svůj nejvyšší respekt k nim i k sobě samé...
Před pár týdny jsem pocítila touhu něco darovat své kamarádce, v mé peněžence ale bylo posledních pár korun, přesto jsem jí něco malého koupila, do dárku se však pravděpodobně obtiskly mé vlastní pochyby stojící na energii nedostatku a dárek se mi za pár dní vrátil zpět. Tehdy jsem si uvědomila, že nemohu do světa vysílat dárky, které by byly naplňovány takovouto energií... Prostě nemohu, jsem zodpovědná za svou vlastní nejvyšší pravdivost...
Budu se teď muset smířit s tím, že dárky NEMÁM. Měla jsem teď takový záchvěv, že musím rychle rychle běžet něco nakoupit. Ale zde je pro mne potřeba trochu disciplíny - zajímavé slovo v takovémto kontextu, člověk by řekl, že je to naopak - mít disciplínu včas koupit dárky... Musím přijmout to, že pro ty nejbližší je dárkem už jen má vlastní přítomnost... cítím, že toto všechno pro mne má velký potenciál osvobodit se od mnohých myšlenkových struktur, bolí mne hlava, jak to všechno odchází...
A tedy "Z růže kvítek vykvet nám, radujme se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se... Člověk jest vykoupen, radujme se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se...."
Nechť se naplní i Váš nejvyšší potenciál těchto dní, kdy kouzla se stávají realitou... Duch svatý dá každému to, co potřebuje...Všichni jsme svou vlastní přítomností darem pro druhé, na ničem víc nezáleží. S Láskou pro Vás. Anamel
 
PS: Doplnění - nakonec jsem vánoční den protančila v rytmu filmových zamilovaných hitů, zatímco moje maminka pečovala o domácnost a říkala - Jen tanči, Jani, jen tanči, já už tak dlouho netančila, a tak jsme tančily spolu... a bylo to krásné...
 
 
www.poselstviohne.blogspot.cz
 
Děkuji ti Anamel, souzní to i s mojí Duší...
Katy

 

—————

Zpět