Pevnější krok Gaiy i Člověka. Dny po 21. 12.

20.12.2012 13:09

 

Pevnější krok Gaiy i Člověka. Dny po 21. 12.

 
Není to neznámá informace, že Matka Země procházela stejnou transformací jako my. I ona měla období, kdy brala a ničila, člověk si to nepamatuje, bylo to dávno před ním. Svým způsobem tedy skrze člověka vyrovnávala v posledních desetiletích svou vlastní karmu. Stejně jako každý pracovník světla se nejprve chce rozdat a pak lapen ve stavu nevědomé oběti dává prostor pro vstup negativních energií, ze kterých, jakmile prohlédne, musí náročně hledat cestu ven zpět do své vlastní Nevinnosti - tak se rodí každá Hvězda, z nevědomosti do absolutního vědomí sebe sama jako jedinečného aspektu stvořitele a zároveň jeho součásti. 
 
Země bez člověka a člověk bez Země by transformací neprošly - tedy skutečně Jsme jedním. Jsme připraveni k vědomé spolupráci, která se v následujících letech stane stěžejní pro mnohé z nás.
 
Podle mého v posledních letech měla Gaia jako ženská energie obdobné stavy jako my ženy v posledních měsících - jak se její vědomí rozšiřovalo a ona přecházela z nevědomého stavu do vědomého, jak se učila přijímat pomoc zvenčí, rozpoznávat přicházející energie a rozhodovat, co chce a nechce přijmout, objevovaly se i pochyby -zvládnu to, budou mne mít rádi, i když procházím takovými bouřlivými procesy a když už nebudu v sebeoběti bezmezně dávat. Mohu si vůbec dovolit tento proces, když mám tolik dětí?
 
Gaia se ze stavu oběti založeném na dávném pocitu viny probudila do své vlastní Skutečnosti, do Úcty k sobě sama - nyní chce nalézt Cestu, která bude přijatelná pro Ni i pro Člověka, kterého miluje a ke kterému se nechce obrátit zády, věří, že nalezneme Cestu. 
 
Doposud, kdykoliv jsme žádali Zemi, aby nás držela, kdykoliv jsme srostli svými kořeny s jejím jádrem, bylo v tom stále z její i naší strany trochu nevědomosti, trochu pochyb, trochu otázek vycházejících z našich oddělených vědomí Tady a Teď. Z čeho se můžeme těšit nyní je, že postupně nás Gaia začíná držet naprosto pevně a vědomě, protože cítí, že jsme to my, s kým bude spolupracovat při hledání právě této Cesty.
 
Je to obdobné jako, když jsme v meditacích potřebovali vedení, potřebovali jsme strukturu, někoho, kdo nám říkal, jak co máme dělat... a nikdy jsme si nebyli doopravdy jisti, jestli "to" děláme skutečně správně, protože jsme nevěděli, co "to" vlastně děláte. Až najednou se vše v jednom okamžiku zlomí, my již nepotřebujeme vedení a vše se prostě a jednoduše děje - skrze nás - sledujeme to a důvěřujeme, protože je v nás absolutní jistota, že je to Skutečné... Stejně jako bloudění v horách - jdeme bez mapy plni obav, jestli jdeme po správné cestě a říkáme si Támhle za kopcem by to mělo být, ale jakmile se různá pozitivní znamení propojí s naší niternou vírou, náš krok se stává pevnější, nabereme směr a nic nás již nemůže rozviklat. Prošli jsme bodem zlomu, ve kterém mizí veškeré pohyby. A tímto bodem prošla včera Země.
 
Začnu-li Ji chápat a vidět takto, mám k ní mnohem blíže, je mi sestrou a tato Rovnost otevírá brány nové spolupráci. Gaia nechce, abychom ji brali jako něco vědomějšího, zkušenějšího, rozvinutějšího, většího (ačkoliv fyzicky má tělo skutečně o trošičku než my), tím prý sami sobě ubíráme tvořivý potenciál, který budeme ke společné tvorbě potřebovat.
 
Dokud jsem nebyla Mistrem sama sobě, potřebovala jsem vedení, bez něhož bych nebyla Tady a Teď, v míru a ve svém středucítím vděčnost za vše, co bylo součástí mé cesty, cítím velkou Lásku. Často se stává, že člověk dojde do tohoto bodu a nechá se ovládnout egem, začne prohlašovat, že nepotřebuje žádné  vnější učitele, žádné semináře, žádné knihy, odvolává se na duchovní ego těchto učitelů a zapomíná, že bez nich by tu prostě nebyl. Nebyl. Tečka. Byli součástí jeho cesty a teď jsou součástí cesty někoho jiného. Štafeta pokračuje. Vše má svůj smysl a svůj řád.
 
Věštby okolo 21. prosince 2012 byly lidstvu darovány - aby KONEČNĚ pochopilo, jak nesmyslný je strach z čehokoliv vnějšího, co může a nemusí přijít. Budoucnost si tvoříme sami - bez omezení strachu se otevírají cesty do života, jaký skutečně od dětství vnitřně chceme - To je to vědomí, se kterým se probudíme do nového rána 22. prosince 2012. A v té euforii, osvobozeni od strachu, započne nové, započne Tvorba, rozpadnou se pouta vnitřního strachu - v jisté formě v nás ten Damoklův meč visící pomyslně nad naši hlavou pořád je, nejsme schopni se kompletně odpojit od kolektivního vědomí, kde je tolik strachu z tohoto data, mnozí ho zesměšňují, ale tím projevují pouze a jen strach). 22. 12. 2012 ráno se Člověk nadechne čerstvého vzduchu své nově nabité životní síly. A zároveň dojde k velkému pádu ega u mnohých duchovních lidí - to je dobrá zpráva, ale oni budou potřebovat obejmout, ne být terčem posměchu, oni budou vážně smutní, protože se těší Domů a neví, že Doma už jsou...
 
Úkolem každého, kdo pocítí volání, je nenechat se strhnout do debat "vidíš, já ti to říkal, že nebude konec světa", neposuzujte, nehodnoťte, nevyvracejte, nezasahujte, neobhajujte ... napojte se na svou nejvyšší moudrost a ze svého středu konejte a mluvte, co ucítíte jako správné.
 
S Láskou budeme vzpomínat na rok 2012, jak se tento strach stal akcelerátorem tolika změn v našich životech, které vedly k naší opravdové Svobodě a následným společenským změnám směřujícím k novému způsobu žití, jehož obrazy bezpečně již od dětství neseme ve svých srdcích jako tu nejniternější touhu, která nás v naší dětské nevinnosti povede, až se budeme rozhodovat, co je a co není správné, co chceme a nechceme ve svých životech mít.
 
V Lásce k Zemi i Člověku nalézáme Cestu středu, cestu Srdce. Anamel
www.poselstviohne.blogspot.cz

 

—————

Zpět