Pohádka - Duhová Jiskra

26.11.2012 09:32

a.

# DUHOVÁ JISKRA
# Byla jedna země, kde se žilo velmi těžce. Hodně se tam kradlo, ba i 
# vraždilo. A v té zemi kdysi hořel Oheň štěstí a hrál sedmi barvami duhy. Kdo
# si jím připálil svíci, vnesl radost všude, kam padlo její světlo, a kdo si 
# jím zatopil v kamnech, měl doma teplo, pohodu , a klid. Jenže oheň skomíral,
# až zhasl, a pak už bylo hůř a hůř.
# Když už život skoro nebyl k...
# vydržení, navštívil král jednu starou vědmu a měl s ní tento tajný rozhovor:
# „Vědmo, už si prostě nevím rady. Ty jsi chytrá jako liška. Pomoz nějak téhle
# smutné zemi!"
# Vědma přimhouřila úzké staré oči: „A králi, dovolíš mi lhát?" Pro dobro země
# jí král dovolil všechno.
# Vědma měla k lidu tuto divnou řeč: „Oheň štěstí zhasl, ale zbyla malá jiskra
# a tu nosí v sobě jeden z vás. Sám to neví, ale snad ji jednou najde a pak se
# Oheň štěstí znovu rozhoří. Nevím, jestli je to muž anebo žena. Možná je to 
# stařec, možná dítě. Ale pozor! Jestli si ten člověk bude zoufat, jiskra 
# zhasne a potom vám běda, všechny vás opustí štěstí navěky."
# Lidé byli jako ohromení. Od té chvíle o tom přemýšleli pořád. Každý toužil 
# vědět, v kom ta jiskra je.
# A stalo se, že žárlivý muž chystal vraždu. Už stál s nožem nad svým spícím 
# sokem, když ho náhle cosi napadlo:„Co když zrovna on má v sobě jiskru? To by
# zhasla a potom nám běda. Raději ho nechám být.“ A druhého tak hrozně mrzel 
# život, že chtěl skočit do hluboké vody, ale na poslední chviličku si řekl: 
# „A co když ta slova byla o mně? Nesmím si tak zoufat! Třeba mám tu jiskru v 
# sobě právě, já. A třetí chtěl vyhnat souseda z domu, další zvedal klacek, 
# aby zmlátil děcko...a všem zadržel ruku stejný nápad: Co kdyby to náhodou 
# byl on?
# Od těch dob se život v zemi změnil. Lidé se k sobě chovali slušně, aby 
# nezhasli duhovou jiskru. Do země se konečně vrátila radost. A pak znovu 
# navštívil král vědmu a měl s ní tento tajný rozhovor:
# „Díky, vymyslela sis to skvěle. Ale jaká škoda, že jsi lhala. Že tu není 
# aspoň jeden člověk, který by měl v sobě jiskru štěstí!"
# Vědma přimhouřila úzké staré oči: „To víš, králi, že jsem trochu lhala. 
# Jeden takový člověk tu není. Tu jiskru má v sobě totiž každý. Ale to jsem 
# přece nemohla říct lidem! Copak by mi někdo uvěřil?"
# * * *
# z knihy Daniely Fischerové " DUHOVÁ JISKRA "

—————

Zpět