Sdělení k výchově dítěte

26.07.2013 18:18
„Otče Stvořiteli, prosím Tě o vysvětlení k výchově dítěte, zdali je to možné?“
 
„Ano Jsem rád, že se opět slyšíme, a že máš zájem o tuto problematiku, která je v dnešní době velice ožehavá. Sám vidíš, v jakém prostředí děti ve světě i u Vás vyrůstají. V nezájmu, v nelásce, v neharmonii… To vše se podepisuje na jejich nitru, uvažování o světě, na vztahu k jiným lidem, dětem, zvířatům i přírodě jako celku. Připadají si jako v cizorodém prostředí, kde pro ně není místa.
 
Dítě, když se zrodí na tento svět, na tuto modrou planetu, tak vždy s určitým posláním, úkolem, za určitým cílem. S tím, že mu zde bude vytvořeno určité prostředí pro jeho životování. A jaká je skutečnost? Dítě se zrodí a od samého počátku naň okolí útočí svou negativitou, svou agresivitou, která se projevuje v prosazování určitých dogmat zažitých ve výchově dětí. Tato dogmata jsou kázána vychovateli – rodiči, vychovateli – učiteli, vychovateli – prarodiči …  Dítě v tomto prostředí není svobodné, nejsou mu připraveny podmínky pro jeho svobodný a zdárný vývoj, který v pozemských podmínkách, oproti jiným planetám, je příliš dlouhý. Dítě je biologicky utvářeno a morálně vychováváno do desátého roku života. Poté je ve svém rozhodování nezávislé, samostatné. To však nevhodným způsobem výchovy i zavedeným způsobem žití v rodinách i v celém společenství, je měněno v neprospěch mladého jedince. Dochází k jeho závislosti ekonomické – rozhodovací, což se mnohdy projeví v narůstajících problémech ve vztazích k dospělým na všech úrovních a v nezvladatelnosti mládeže. Tyto tak zvané generační problémy narůstají, vzrůstá agresivita, vzájemné slovní i fyzické napadání, dochází k odloučení od rodiny z té či oné příčiny. Děti se uchylují k násilí, alkoholu, sexu, drogám a také vraždám. Nenaučily se vážit si ničeho, ani života živé bytosti. Neznají zákonitosti přírody, neumějí pracovat, nechtějí se učit – odmítají rady moudřejších, a v tomto svém vývojovém propadu si musí sáhnout na samé dno. Vlastní rodina se jim dávno odcizila a jen těžko se hledá někdo, kdo by je z tohoto bludiště vyvedl.
 
Na druhou stranu sami vidíte i v televizi, kolik dětí je týráno, ubíjeno, mučeno, kolik jich končí bez lásky na ulicích, v sirotčincích, v dětských domovech, věžnicích. Děti si přestávají vážit i sami sebe, neslyší slovo hřejivého uznání, nemají žádný vzor ani životní cíl. Končí na samém začátku vývoje na okraji „lidské společnosti“. 
 
„Jak tomu všemu předejít, pokud již není pozdě?“
 
„Především – jít dětem vzorem v konání! Učit je svědomitosti, pravdomluvnosti, pracovitosti, cílevědomosti, poctivosti, pilnosti, trpělivosti, skromnosti, tolerantnosti, přizpůsobivosti.
Věnovat se především jim a ne je „odkládat“ na pozdější dobu, jako něco podřadného, zbytečného, až bude dostatek času…  K tomuto si Vy dospělí nacházíte tisíce důvodů,  proč je vše ostatní přednější, než Vaše děti. Vše se Vám dříve či později vrátí. Je to jen Vaše nedbalost a lenost, která je příčinou tohoto neutěšeného stavu!
 
Dítě je jako křehká květina, kterou je nutno zalévat, starat se o ni aby rostla, vyvíjela se, ale aby netrpěla nezájmem. Zároveň je nutno, aby tato květinka nerostla jen do „krásy“, ale aby byla dostatečně odolná vůči nepřízni počasí. To znamená, dítě svědomitým vedením rodičů by mělo být silné, odolné, morálně i fyzicky. Měly by být u něho vypěstovány zásady péče o své tělo fyzické i duchovní. K tomu slouží pohyb při práci na zdravém vzduchu, při zábavném a výukovém sportu,  ne výkonnostním, kdy se z dětí vychovávají „placení profesionálové“. Nemělo by chybět otužování, aby bylo dostatečně odolné vůči chorobám. Nemělo by však především chybět kvalitní stravování na zásadě „nezabíjení“!
Těžko pak rodiče povedou dítě k fyzické i duchovní dokonalosti a vyrovnanosti = harmonii, když oni sami tyto zásady nebudou dodržovat! Rodiče by se měli stát v počátku vstupu dítěte – nové lidské bytosti na tuto planetu, jeho dobrými učiteli a rádci, jeho vzorem, který bude mít neustále před očima, aby, až když vyroste, se se stejnou důvěrou k nim navracelo, a aby v jejich stáří se jim stalo dostatečnou životní oporou a jistotou.
 
Správně vedené dítě není nutné nikdy do ničeho nutit! Pokud si rodiče dají práci především sami se sebou, s odstraňováním svých chyb a nedostatků a potlačí především sami u sebe negativní vlastnosti, dítě automaticky bude sledovat jejich snahu a pozitivní příklad. V případě opačném se rodiče stávají vzorem negativním, což dítě ve vývoji do sebe rychle vstřebává a těžko se to později odstraňuje.
 
Veďte dítě k samostatnosti! Čím dříve bude dítě vedeno k samostatnosti, tím dříve bude hotovým člověkem, jedincem, který počíná dostatečně chápat svůj vztah ke světu, ke svému okolí i k sobě samému, jako hmotné bytosti.
Veďte dítě k ohleduplnosti k druhým! Dítě, které ví, co je ohleduplnost, se nesnaží kritizovat nedostatky druhých, ale všímá si jich a poučuje se z nich, což je velice správné. Pokud je již natolik vyzrálé, dovede druhým pomoci.
Pomoc druhým – je součástí lásky k druhým bytostem. Dítě se učí respektovat svobodnou vůli druhých a nenásilnou formou pomáhat a s láskou v srdci k bližnímu, předat mu své poselství – stát se vzorem!
Pomoc může býti chápána rozdílně, ale platí zde zásada násilného nevměšování, která je vyjádřena zcela jasně větou:  „Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě!“
 
 
 
PRINCIP TOLERANCE
 
„Děti by se od Vás dospělých rodičů, měli naučit co to tolerance je. Je to stav, kdy jsme schopni druhým odpustit jejich chování a konání, i když víme, že se neslučuje s božím řádem, desaterem, neboť jak již víme, vše je ve vývoji a tak i každý jednotlivec – lidská bytost, je na určitém stupni životního poznání a není možné, aby ve své škole života postoupila o několik tříd výše, bez vychození tříd nižších a zvládnutí jejich učiva! To co platí v pozemské škole, platí i ve škole životní!“
 
 
 
PRINCIP PŘIZPUSOBIVOSTI
 
„To je velice nedoceněná vlastnost a každý si ji vykládá po svém. Co to tedy znamená pro výchovu dítěte? Přizpůsobivost je stav, kdy človíček je schopen snášet útrapy působené mu jeho okolím, bez toho, aby se v něm projevili vlastnosti jako zloba či nenávist. Zároveň přizpůsobivost je stav, kdy mám myšlenku zaměřenu k určitému konání, které chci uskutečnit, ale zjistím, že bych tím vstoupil do svobodné vůle jiného jednotlivce a tím zasáhl do jeho svobodného vývoje. Dovedu včas od svého zamýšleného skutku upustit a přijmout novou myšlenku, například s jiným krátkodobým cílem pro mé osobní duchovní zdokonalení. Může se jednat o myšlenku jakoukoliv, například o uskutečnění pomoci bližnímu v nouzi. Je nutné včas a důkladně umět rozpoznat situaci, v které se nacházím – získat rychlou orientaci, změnit svůj původní záměr, ale nezměnit svůj konečný cíl, a tím je Cesta k dokonalosti, ke Mě  Vašemu milujícímu Otci. Jde tedy o to – v tomto směru se naučit případným „překážkám“ se se ctí vyhnout, a ne je násilím zdolávat. (Zde se překážkou míní jiný člověk a jeho skutky).  Tam, kde Vás životní situace vede k použití násilí, musí vedle sebe nerozlučně stát  tolerance a přizpůsobivost, aby bylo zamezeno škodám ve svobodném vývoji druhých. 
Nemohu například splnit úkol, který jsem si dal (vzal), protože bych tím někoho poškodil v jeho svobodné vůli. Neznamená to, že nebudu raději nic dělat, ale že si vytyčím úkol nový, odpovídající momentální situaci. Mějte na paměti při výchově dětí, že by vše mělo vésti ke službě bližnímu. Tuto je nutno vždy vykonávat s láskou a pokorou. Toto je Mé Slovo.“ 
 
„Děkuji za závažné sdělení“.
 
Duchovní sdělení zapsal dne 15.3.1999 Jaroslav Tůma
 

—————

Zpět