Správně, špatně... a pravda

14.06.2013 20:51

Jennifer Hoffman

Nedávno jsem vedla poměrně vzrušenou debatu s přítelkyní, která se mě pokoušela přesvědčit, že se ohledně čehosi pletu. Byla dost podrážděná, že s ní nesouhlasím, protože – co se mě týkalo – jsem se nemýlila. Já jsem se nesnažila ji přesvědčovat o tom, že mám pravdu, tolik, jako ona přesvědčovala mne. Nešlo o to, zda je něco správně či špatně, šlo o ,,pravdu“. Kdykoliv se v určité situaci vyskytne nějaké ,,správně“ nebo ,,špatně“, jde ve skutečnosti o pravdu a o to, čí pravda je ta pravá.

Někteří lidé budou dlouho a vytrvale prosazovat, že oni vše vědí nejlépe, nemýlí se a znají pravdu. Jenže pravda je legrační věc, protože jakkoliv moc si přejeme ,,pravdu“ poznat, ve skutečnosti si můžeme být jisti jedině tím, co je pravdivé pro nás. Pravda někoho jiného je jen a pouze jeho. Můžeme  s ní souhlasit nebo sdílet určitý názor, ale pravda – stejně jako krása – je v očích pozorovatele.  Akdyž nás někdo žádá o potvrzení své pravdy, ve skutečnosti prosí o potvrzení toho, že je hoden naší lásky.

Když má přítelkyně trvala na mém souhlasu, věděla jsem, že je to osobní a daleko to přesahuje mne samotnou a celý ten malý incident. Pokud šlo o ni, byla to další příležitost, kdy si potřebovala ověřit sebe samotnou a svou pravdu, a já jsem jednoduše byla další člověk, který s ní nesouhlasil. Ačkoliv jsem souhlasila s ní, nesouhlasila jsem s její pravdou. Brala to velmi osobně, až jsem se musela divit, kdo jí v životě tolik ukřivdil, že potřebovala, abych já jí opakovala její pravdu. Proč jí nestačilo znát svou vlastní pravdu a být s ní spokojená? Protože nešlo o její pravdu - šlo o to, abych odsouhlasila, že je to pravda.

V dobách plných změn a nejistot, kdy se ukazuje, že pravdy podporující nás tak dlouho již nejsou pravdivé, si potřebujeme znovu vybudovat základ, na němž se cítíme bezpeční a uznávaní. Změnou pravdy může být, že někdo, koho milujeme, už nemiluje nás. Že práce, která nás podporovala, nás již nepotřebuje. Že se náš přítel  rozhodne, že již nestojí o naše přátelství, nebo my musíme  připustit, že jsme dosud žili život, jenž nás nečiní šťastnými. Můžeme nalézt novou pravdu, ale to vlastně není to, co doopravdy chceme. Přejeme si, aby nám někdo řekl, že máme pravdu, že se nemýlíme, že máme svou cenu a zasloužíme si dobré věci. Tudíž se vydáme hledat pravdu, přičemž ve skutečnosti hledáme lásku.

Protože toto je naše nejsilnější potřeba – být milováni, ceněni a vědět, že někdo, kdokoliv, souhlasí s naší pravdou. A obáváme se, že ta pravda odhalí to, co jsme se odjakživa báli zjistit, totiž že si nic nezasloužíme, nejsme hodni lásky ani úcty. Je možné být spokojen se svou pravdou, přestože ji nikdo jiný za pravdu nepovažuje? Záleží to na tom, oč jde, ale protože pravda je velmi osobní, dokud je pravdivá pro nás, dokud jsme s ní v souladu, je autentická a činí nás šťastnými, je to ta jediná pravda, kterou potřebujeme znát.

Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc. https://enlighteninglife.com

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pouze pro bezplatné/nekomerční webové stránky, a pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj/autora a tato poznámka - pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 11. 6. 2013

 

—————

Zpět