Tanec na lajně osudu - od pokrytectví k pokrytectví

12.12.2012 18:13

 

Tanec na lajně osudu - od pokrytectví k pokrytectví

 
Již víme, že nechceme svět založený na starém paradigmatu strachu, ale jsme si vědomi toho, co si do budoucna skutečně přejeme? Při sledování dění kolem mám občas určité obavy, kam některé tendence mohou směřovat, kde budeme dejme tomu za 400 let? Neobjeví se zde nějaká Aliance Svornosti (z filmu Atlas mraků), která zneužije probouzející se hlubokou touhu lidí po Jednotě, přesně ve chvíli, kdy je jejich vědomí ještě tolik zranitelné a ovlivnitelné? Nemám strach, jen zvědomuji možnosti...
 
Můžete si říct - já to mám srovnané, mám intuici atd., atd., ale co ti všichni lidé kolem - tito lidé jsou voliči, jsou spotřebiteli, jsou těmi, kteří tvoří tento svět? Naše probuzené a Pravdivé srdce dokáže otevírat srdce lidí, a to je naše hlavní práce - být tím Nejskutečnějším, čím dokážeme být, abychom již jen svým bytím a přítomností umožnili druhým vidět a probudit v sobě to nejlepší, nejmoudřejší, nejlaskavější... A to se může stát, jakmile posuzování nahradíte rozlišováním a lítost Soucitem (vnímám tvou bolest, vím o tvé slepotě, znám i řešení, ale musím se ptát své vnitřní moudrosti - co je pro tvůj vývoj i mne samotnou v této situaci nejlepší)...
 
Je pravdou, že to, co si vybereme dnes, ovlivní Zemi v budoucnosti. Kam nás cesta dovede za tísíc kilometrů, když si na kompase nastavíme 101° namísto 100°? Nepatrná odchylka od cesty Pravého srdce může dnes vypadat jako drobný ústupek vnějšímu tlaku či vnitřním strachům, který se ale jako nůžky bude rozšiřovat. Také je pravda, že většina našich rozhodnutích už padla, teď je jen důležité být v Srdci a jít co nejplynuleji za hvězdou své duše, vše v perfektním načasování.
 
Poznali jsme svět černý (bez přítomnosti světla), přijali jsme ho v Lásce a Soucitu a následně se nám dostalo pochopení, že máme nyní možnost poznat něco jiného. Volba se zdá jednoduchá - bílá, Světlo. Ale neuvažujeme náhodou stále v pojmech zlaté klícky zvané dualita (buď-nebo)? Každá volba obsahuje neočekávanou možnost, kterou v danou chvíli nejsme schopni vidět. Naše (dost často slepá) touha po Světle nás může zavést do situace, kdy nevědomě odevzdáme svou životní sílu někomu, kdo má znalosti zákonů Světla (jako můry spálené žárovkou).
 
Bílá barva obsahuje v sobě celé barevné spektrum, takže spojuje všechny barvy do zářivého Světla. Vybíráte-li si bílou, měli byste vědět, že tím přijímáte VŠE, co je. Pokud si to však neuvědomujete, vytváříte i nadále negativní pole vědomí oddělenosti. Je zde mnoho spirituálních skupin, duchovních učitelů, kteří v této iluzi vědomě či nevědomě pracují - jakmile jedna barva spektra chybí nebo je narušená (jakmile člověk něco opravdově nepřijímá), vibrace "bílé" se mění na cosi "bílou barvu napodobující"...  běžné oko nerozpozná jedno od druhého - není-li řízeno Srdcem a Intuicí...
 
Co tím chci říct?
 
Povím Vám příběh. Byla jednou jedna Anamel, která ačkoliv celý život byla tiše vedena svou Duší, oficiálně nastoupila na loď jménem Spiritualita teprve před nedávnem, a přesto - vlastně díky tomu - se nenechala chytit do žádné pasti jakéhokoliv směru, názorového omezení, můžu měnit názory ze dne na den, to mne chrání před jednostranností, před nesvobodou - jako bojovník Pravdy a poutník Srdce jsem prošla ohněm, aby stanula vzpřímeně a odhodlaně v první linii Odvahy a Soucitu v boji za Lidství.
 
Skutečné lidství. Nad tím vším je něco víc, je tam věčné Světlo spojující všechny barvy spektra v přenádherný obraz.
 
....
 
Před pár dny jsem dostala přenádhernou lekci sebepotvrzení - už není pochyb, vím, kdo jsem, důvěřuji tomu, co cítím, ctím věci, kterým věřím... šla jsem na jednu skupinovou meditaci a... kamarádka, která tam zůstala, ještě doteď čistí ve svých tělech a mysli následky vsazených negativních programů a ukradené energie.
 
Dostala jsem se do místa, které se tvářilo jako svobodné, a přesto tam byla atmosféra nesvobody, slova, která vycházela z úst samozvaného "duchovního učitele" zněla Opravdově, a přesto drásala mé srdce. Ve spáncích mi bušilo, tělo se kroutilo v křeči a volalo Nechci tady být, tyhle nezdravé energie nechci přijmout, mysl začala odříkávat modlitbu archanděla Michaela - chraň mne před vším, co není Světlo a Láska... odešla jsem hned při úvodním slovu (nebo spíše vypotácela jsem se). Když mne vyprovázeli z budovy (odemykali!), řekli, že je to škoda, že nízkovibrační lidé mají někdy problém tyto vysoké energie přijmout. Na chvíli jsem zapochybovala sama o sobě, tak silně mi narušili energetické pole... stála jsem na slunci, dotýkala se trávy a děkovala bohu za svou svobodu, z rukou a nohou mi odkapávalo černočerné magma falešné pokory, skrytého ega a černé magie (=kradení energie za pomoci duchovních zákonů, vkládání myšlenkových vzorců do mysli a otevírání tělesných bran pro vstup negativních entit) a všeho, co v sobě obsahuje skrytý guruismus (tedy guru a jeho tým), který hlásá, že není guruismem - taková silná energie se nevytvoří během jednoho života, je pěstovaná déle, než si myslíme - všichni jsme se připravovali na tuto dobu, každá rodina duše svým způsobem. Bůh ví, jestli jsou si toho nyní vědomi, nejspíš ne, ale mne to přesvědčuje, jak moc musím být bdělá a obezřetná, když je můj jemnocit nyní tak citlivý.
 
Mluví-li takové skupiny či lidé o Ježíši, obracejí se k myšlenkovému konceptu vytvořenému staletími náboženské nesvobody, nevnímají nad tím vším božskou esenci kristovského vědomí...
 
Pokora je univerzální soucit. Nemusím poklekat před vnější autoritou. Snaží-li se někdo vychovávat/učit/obdarovávat energií, staví se do vyšší, vyspělejší pozice. Skutečný učitel pouze JE.
 
Neposlouchání intuice pro mne začíná být tedy nebezpečné. Jsem více citlivá na chemii v jídle, ve vzduchu, myšlenkové programy v textu či slovech, energetické útoky jiných lidí (vědomé i nevědomé). Více teď vnímám jakýkoliv odklon od jakéhosi středu. Nebe, peklo, ani jedno si nemohu vybrat, jsou to myšlenkové hybridy vzdálené od toho, co je nad tím. Pozitivní NEBO negativní je jednostrannou volbou, nepřipouští možnost, dialog - a přitom jsme na Zemi, kde jen soulad protikladů je Skutečnost, přijetí všeho, co je, Tady a Teď - jakkoliv je to zatím odlišné od krásných obrazů, vizí, které neseme ve svých srdcích (říkám tomu vzpomínky na budoucnost).
 
Dualita (buď-nebo) vede k odmítnutí druhého, polarita k jeho přijetí jako součást celku. Nakonec už přeci víme, že v každém muži je i žena a v každé ženě je i muž a v obou je sjednocující prvek - dítě. Den tvoří stíny, noc dává zářit hvězdám. A ze dne na den tomu nebude jinak. Má duše volá - zpátky na Zem, blíží se čas Tvorby, nejsem ochotna vzdát se své Svobody pro trochu zlatých pozlátek.
 
Má moudrá duše, děkuji za zkušenost, skrze kterou jsi mi poslední dny provedla, aniž by to mělo vliv na mé fyzické i psychické zdraví, děkuji Ti, mé posvátné tělo, za vedení a intuici, která mne ochránila před nebezpečím, děkuji Ti mé Ego a můj strachu z nesvobody za varovný signál vyslaný směrem ke mne. 
 
Prý se podávali i sušenky a svěcená voda. Bože, chraň dobrotivé lidi před takovými...Jak jednoduché je manipulovat lidmi, kteří jsou na počátku hledání Cesty srdce, jak snadné je nerozpoznat nebezpečí, když ještě člověk neumí rozpoznat intuici, když jí nedůvěřuje, a zároveň slyší na slova jako je Láska a Světlo...
 
Vzhledem k tomu, jak vnímám při napojení na kolektivní vědomí své kolísání mysli od pozitivního k negativnímu scénáři, jsme stále ve hře... O co hrajeme, se nepozná příští rok, ten další nebo ten za ním... skutečný výsledek dnešních činů viditelně pocítíme za pár let, možná desetiletí, poznají ho jistojistě naše děti, naše vnoučata, budoucí krev naší krve...
 
Přechod od duality, kdy jeden celek obsahuje komplex pozitivních i negativních nábojů a jedno od druhého nelze odlišit, vede k polaritě, kdy oba konce opačných pólů jsou součástí jednoho tělesa a vše je plně viditelné - a to bude velká úleva pro nás všechny. Do té doby...
 
V Lásce, Odvaze, Zastředění. Anamel
www.poselstviohne.blogspot.cz
 

 

—————

Zpět