V domě mého Otce je mnoho příbytků… (Jan, kapitola 14, verš 2.)

Mé zamyšlení a možná nepatřičná otázka – všímat si snad kosmogonie či kosmologie? Co tím sdělením o příbytcích asi chtěl mystik a evangelista svatý Jan říci? Ježíš Kristus odchází, aby připravil pro své učedníky místo. A na mne pak z následujících veršů plyne jediný fakt, že Ježíšovi učedníci o světech jiných pranic nevěděli.

Je totiž vskutku mnoho oblastí na cestě od očního centra, od třetího oka, které má být čisté a kterým se vstupuje do nitra, do božího chrámu těla (Matouš 6:22). Na konci těchto oblastí očekává své zbloudilé a vracející se duše Bůh. Duše ale nemusí vůbec projít více či méně vzdálenými galaxiemi, hvězdokupami či mlhovinami. Musí přejít mnohé oblasti jiné reality, nikterak viditelného stvoření v dimenzích, prostorech a do jisté míry i časech, které jsou člověku neznámé a do kterých se vstupuje vlastním nitrem člověka. A ty tzv. příbytky mají své určité vlastnosti a pro putující duši i mnoho nástrah.

Každý ale dojde přesně tam, kam si svými zásluhami z života v hmotném světě zasloužil. Každý žák, adept duchovní cesty, má připravenu pro svoji duši takovou úroveň poznání pro další vývoj, která ho vede postupně vzhůru, krůček za krůčkem, ale také jej případně navrací, a to pro to, aby se stal čistším pro další, pozdější vzestup, pro který není ještě zcela připraven. Nelze se totiž nikterak vyhnout zákonu spravedlnosti, zákonu karmického vyrovnání, kdy každý sklízí to, co sám zasel. A Ježíš Kristus v dalších verších této kapitoly slibuje, že si v okamžiku smrti přijde pro svého žáka a doprovodí ho do míst, kde bude pokračovat jeho další vývoj.

Nedávno se tu objevilo a diskutovalo slovo – pojem astrální, a to v souvislosti s mimo tělními zážitky. Dnešní slovník cizích slov a i internetová encyklopedie nabízí objasnění tohoto termínu – např. tady:

„Astrální cestování má být jednou z forem mimotělních zkušeností (OOBE – out of body experience) zejména člověka, ostatní fauny nikoliv. Předpokládá duální možnost existence „astrálního těla“, které se může od fyzického těla člověka oddělovat, cestovat mimo něj a pak nazpět do těla vstupovat.“https://cs.wikipedia.org/wiki/Astr%C3%A1ln%C3%AD_cestov%C3%A1n%C3%AD

Nabízí se mi první otázka, zda astrální cestovatel opouští své tělo? Materialistická věda asi jednoznačně tento fenomén neuznává, i když mnozí vzdělanci by mohli namítnout, že někteří géniové z řad vědy či umění mohli čerpat pro svá bádání a nehynoucí díla právě z těch jiných, „nadpozemských“ oblastí, kde, jak se již často spekuluje, dochází k reflexi myšlenek a jejich následné postupné realizaci v nižších světech.

Současní astronomové, matematici a fyzici podávají fantasticky obsáhlé vědecky propracované informace o hmotném vesmíru, které získají ve svém bádání různými moderními technickými prostředky a přístroji. Znají, a to i na základě fyzikálních zákonů, přesného měření a výpočtů, např. stáří vesmíru, hledají jeho střed, počítají rychlosti „úniku“ galaxií, jejich zániků, vznikání nových hvězd, hvězdokup, černých či červích děr, atd. Prostě, je nutné před touto prací smeknout, i když se může pohybovat a často ještě pohybuje v oblasti teorií. A to jsou vědci jen ve světě hmoty! Je to pro ně konečná? Mohou se dostat k podstatě? Nyní opustím svět „ohraničené“ hmoty.

Byli a jsou tu mezi námi totiž zcela jiní lidé, kteří nebyli v pohledech na vesmír „miliony světelných let“ daleko, nenahlédli díky technickým vymoženostem do nějaké další hvězdné soustavy a kteří dokonce ani nenavštívili pro toto hmotné poznání žádná špičková vědecká pracoviště. Ti totiž mají zcela jinou cestu poznání, ale hlavně procházejí v jejich vědomé cestě zcela jiné světy, o kterých naše zmíněné vědecké disciplíny nemají dosud žádné ponětí. Tito lidé, kteří nám něco tvrdí či naznačují o světech vyšších duchovních kvalit, jsou touto vědou bráni až jako kacíři nebo psychicky nemocní lidé! Jde o poznání mystiků, o poznání z transcendentního putování, a to za plného vědomí za života v lidském těle.

Pokusím se podat mé vysvětlení či přidat informace z času raného křesťanství, apokryfní či i gnostické literatury. Čerpám přitom i z knih a univerzálního učení SANT MAT. Je také ale jisté, že vše z tohoto článku může být čtenářem odmítnuto.

Uvedu pro prvotní orientaci maximálně stručný pohled této druhé skupiny lidí a jejich univerzálního poznání. Vznik Stvoření. Ne v pátrání v našem současném světě, ale od úrovní Nejvyššího regionu, které vycházejí od Boha, od tvorby Boha-Otce pomocí síly Boha-Ducha svatého, jako na počátku, kdy bylo u Něho to tvořivé Slovo, bez něhož nepovstalo nic. Pod regiony čistého ducha se pak nachází oblasti mysli a posléze hmoty, v naší západní terminologii známé jako kauzální, astrální a hmotné vesmíry.

Velké vysvětlování by muselo nastat pro termín či region označený jako sídlo „Univerzální Mysli“ /dále jen UM/, která sestupující duši předává mentální esence a energie. UM je tvořivou a řídící složkou pro tyto nižší světy, pro další zhmotňování a s tím spojené zviditelňování se nakonec až do prostředí, do hmotného těla, ve kterém je život schopen svého konečného bytí. Tyto nižší oblasti jsou v protikladu k zmíněným oblastem čistého ducha. Jedním dechem je však nutné doplnit, že tato nejvyšší mysl /UM/ je rozhraním; nad ní je svět čisté pozitivní duchovnosti, pod ní svět Negativní síly.

Kauzální a astrální oblasti jsou něčím, co nejde jednoduše popsat, i když se nacházejí relativně velmi blízko pro toho, kdo vstoupí do svého nitra, do mikrokosmu těla, jako světa duchovnosti. Naše smysly lidského pomíjivého těla, dokonce ani rozum, nehrají již v těchto oblastech, při opačném postupu, při cestě návratu duše, žádnou roli. A to i přesto, že tady, kde jsou „doma“, je cítíme a prožíváme v jejich vzájemné součinnosti jako až určitý zázrak. Duše, a znovu zdůrazňuji, že to píši celé velmi zjednodušeně, to podstatné v nás, tu v prvních jmenovaných duchovních oblastech vnímá vše již jen svými smysly. Poté pak, pomocí astrálního a kauzálního těla, přes tyto nutné obaly individuální mysli, té přijaté esence a energie od UM, jsou při cestě návratu, postupně i tyto odhazovány jako již nepotřebné.

Thomas Cole (1801-1848) – Poutníkova cesta

Potřebné „obaly duše“ jsou nezbytné vždy v té oblasti, ve které se duše nachází. Fyzické tělo potřebuje duše ve fyzickém-hmotném světě, po ukončení života, po prožití mise zde je odloženo a je již nepotřebné. A tak je to i s těly, které potřebuje duše k životu ve vyšších částech uspořádaného Stvoření. Poslední, co duše nepotřebuje a odevzdává, je pak individuální mysl, esence, která se tak vrací do svého místa v regionu Univerzální Mysli. A pak, nad touto oblastí Stvoření, vnímá již duše přímo, je již čistým vědomím sebe sama.

Cesta k tomuto poznání je však předaleká! Astrální a kauzální oblasti jsou však regiony plné nepoznaných slastí a plné jiskřivého duchovního světla. Jejich vizualizace a zvuky, které duše svým otevřeným duchovním zrakem a sluchem vidí a slyší, jsou doslova svádivé a budí nadšení mysli, která i tady může duši zmást.

Poslední věta – pro duši a mysl existují po odložení hmotného těla i oblasti, které jsou nižší, které jsou nazývány peklem či očistcem a které jsou nižšími částmi astrálního regionu. O těch jen to, že mají svoji, Stvořitelem danou funkci. Pobyt v nich znamená „výuku“, poznání svých chyb a učí cestě a krokům k nápravě. A vždy pak následuje další životní zkouška, další návrat do nového zrození v příslušném těle.

Kontrolní otázka – může pozemská věda pracovat nějak s těmito naznačenými informacemi, když se nyní dostala k objevování souvztažností makro a mikro světa, na jedné straně nekonečného a obrovského astronomického vesmíru, na druhé ke světu, řečeno po staru, subatomárních částic? A to nejvíce podstatné – kdy v tom či onom objeví zdroj života?

Ale zpět. V mnohých gnostických spisech lze najít k astrální oblasti další vysvětlení. Mimochodem, věnuji se ji proto, že je nejbližším regionem po vstupu mystika do svého nitra. Gnostici znají ne příliš pozitivní výraz „falešný duch“. V roce 1945 se našel spis Pistis Sofia, kde se Máří Magdaléna ptá ve snu Ježíše, kdo nabádá člověka k páchání nepravostí. Ježíš vysvětluje, že lidská bytost je složená z „Energie“, „duše“ a „falešného ducha“ a tyto tři části jsou spolu vzájemně propojeny v hmotném těle. Nutno dodat, že Energie je tím prvotním Tvořivým Slovem a duše je kapkou z ní, která oživuje mysl a hmotné tělo. A duše je buď stahována „dolů“, do světa hmoty, ke svým nekonečným přáním a závazkům, anebo vystupuje silou Slova vzhůru k návratu. Stručně by se dalo říci, že „falešný duch“ je mysl. Ježíš v uvedeném gnostickém díle o těchto třech prvcích uvádí:

Každý z nich má predispozice fungovat podle své povahy. Energie je nastavená fungovat tak, aby hledala Světlo z Výšin. Na druhé straně duše všechno vnímá tak, aby hledala region spravedlnosti, který je smíchaný. A falešný duch hledá všechno zlo a touhy a všechny hříchy. Tělo samotné nevnímá nic, pokud jeho materiální podstata nepřijme energii (z duše a mysli).

„Region spravedlnosti, který je smíchaný“ je mluvou dneška technický gnostický termín, vztahující se naastrální a kauzální oblasti /pod úrovní UM/, které jsou v porovnání s fyzikálním vesmírem jemné a již i určité duchovní povahy, ale čistá duše je v nich stále smíšená s myslí, prvkem nadvlády v nás, Negativní síly. Tento poslední termín bývá někdy nazýván v Novém Zákoně Satanem, Ďáblem či Knížetem temnot.

Pro další pokračování uvedu malou ukázku z díla význačného řeckého církevního učitele z 2. a 3.století n.l. Órigenés v něm píše:

Pro duši, která pobývá v hmotném světě, je nevyhnutelné, aby využívala těla vhodného právě pro tento daný svět. Když bychom se stali vodními bytostmi a museli žít v moři, bylo by určitě nutné, abychom si osvojili formu podobnou rybám. Proto, jak máme vstoupit do království nebeského a setrvávat v nadřízených (vyšších nebeských) světech, je nevyhnutelné, abychom použili duchovní těla.

Órigenés jednoznačně hovoří o vystupování duše skrze to, co se dnes nazývá astrální a kauzální oblastí, ke kterým se přiřazují nezbytná astrální a kauzální těla. Mystici ve svém transcendentním prožívání jiné reality potvrzují, že pro danou úroveň bytí je vždy stanoveno tělo a jeho nástroje, a to zcela pregnantně a neovlivnitelně dle záměru Stvořitele. Lze se i dočíst a snad i uznat, že výše uvedená těla tvoří určité závoje, které halí Světlo duše. V případě astrálního regionu jsou ale smysly člověka již nepotřebné. Vždy je tu totiž otevřen duchovní zrak a sluch, ne však zrak a sluch fyzického těla, ale zrak a sluch duše.

Co je pravou příčinou pro hledání vstupu do první, astrální oblasti nad životem zde, v oblasti iluzí, v oblasti Máji? Ježíš Kristus mluví v Janovi, kap.10., verše 7-10 :

Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí. Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.

Ježíš, obecně Bůh-Syn jako samotný posel Boha a vtělené Slovo, který jde pro vyvolené ovce, Mistr, čeká na své učedníky, na své žáky, které zasvětil, za vnitřními dveřmi, ve své astrální formě! To setkání s ním, s Mistrem, je pravým účelem transcendentního výstupu, mystického transportu.

Nauky Silvánovy, jeden z textů z Nag Hammadi říká:

„Přijměte Krista, který vás může osvobodit, (…) Protože váš Král je neporazitelný, nikdo proti němu není schopný vést válku, nikdo se mu neodváží protiřečit byť jen slůvkem. Je vaším Králem a Otcem a nikdo není jako on. Boží Učitel je neustále s vámi. Pomáhá vám a setkává se s vámi pro dobro, které je ve vás.“

…Když žák přijme Mistra, dostává se pod Jeho ochranu a setkává se s ním v jeho duchovní astrální podobě. Ta pochází, jako Jeho primární forma a jako vše další, z Ducha Svatého.

Kdo se věnuje studiu teorie či i přípravě pro praktickou duchovní cestu, mohl by či měl by pochopit, že všechno ve fyzikální formě, v tomto světě, je zrcadlením a iluzí, kdy se jedna věc neustále mění za druhou. A tak i tato příprava a poznávání okolností života pomocí smyslů je zcela odlišné od mystického transportu, i když ten přichází zatím jen do astrální úrovně vnitřních světů. Po pravdě řečeno je to však obrovský úspěch, který zahrnuje nutnost třeba „jen“ zklidnění mysli a mnohé uplatňování morálních a etických principů. (viz. celé učení Ježíše Krista).

Transcendentní poznání podle mne existuje. A toto poznání je proto transcendentním, že není závislé na smyslech člověka. Překračuje všechno konečné rozumové chápání a všechny lidské představy (moje malá vsuvka – tak, jako se narodí člověk s obrovským talentem – třeba hudebním jako W. A. Mozart – tak se rodí i člověk s obrovskou představivostí). K prožití mystického – transcendentního transportu je však potřeba především změnit směřování svého vědomí – ne z těla ven, do zdejšího světa iluzí a Máji, ale k univerzálnímu vnitřnímu prozření v chrámu těla. A to v prvé řadě předpokládá mít nadsmyslové schopnosti s otevřenými duchovními smysly. I když to rozum nemůže pochopit, tento transport existuje právě tak, jako existuje sluneční svit. Duše člověka však musí proniknout závojem jevů a nahlédnout do hlubin Boží síly. Astrálníoblast je tou první, se kterou se lze potkat a ve které se dá i velmi lehce, bez Mistra, Učitele či Syna, zbloudit.

A také, vstup pouze do astrální oblastí není konečným cílem pravé duchovní cesty. Naopak, je jen tou vstupní branou a prvním setkáním se s „jiným“ světem. Pro někoho však je tato součást stvoření určitou překážkou, svým uspořádáním a nadpozemskou krásou i zastavením postupu. Kdo by však tento dar postupu a zkušenosti využíval pro své ego, pro pocit výjimečnosti a snad i pýchu nad dosaženým, ocitá se naprosto ve slepé části své cesty.
 

Václav Žáček /Venda/

https://hledani.gnosis.cz/