Ve všem musí být rovnováha

04.12.2012 09:42

 

Ve všem musí být rovnováha

 
 
Na to, aby se mohlo správně doplňovat a posilovat aktivní - mužské a pasivní - ženské vyzařování, musí být obě ramena kříže stejně dlouhé.

Pasivní musí dostatečně podporovat a posilovat aktivní, vytvářet zázemí klidu a harmonie, aby muž mohl čerpat novou sílu pro své další činy.

Žena by si neměla od muže vynucovat přehnanou pozornost, měla by být taková, aby v muži probouzela touhu konat velké činy a touhu milovat ji. Žena však pro své pasivní působení potřebuje doplnění aktivním mužským působením. Když je muž pro ni dostatečnou oporou, s velkou radostí a touhou tvoří a koná ve své tichosti, protože ví, že tím posiluje a obdarovává muže, který ji takto posílený touží ochraňovat a s láskou s ní sdílet všechna svá prožití.

Ve vzájemném dávání jeden druhému mohou spolu žít v harmonii a lásce, z níž vykvete hojnost požehnání i pro jejich okolí. Ani jeden se nesmí domnívat, že jeho činnost je důležitější, než činnost toho druhého a vnímat svého partnera jako méněcenného. Práce i soužití musí být v rovnováze, aby nevznikl nesoulad.

Když muž příliš upřednostňuje svou práci, protože je tak důležitá, přichází tím o společná prožívání, která by ho mohla posílit a osvěžit.

Žena pak buď důrazně upozorňuje na tuto skutečnost, čímž vytváří disharmonii, nebo tiše doufá, že se to brzy změní. Potlačuje v sobě přirozenou potřebu vzájemné komunikace a vzájemného doplňování se, potřebu obejmout muže, který jí tím dává pocítit svou ochranu a lásku.

Je to jako s kvítkem. Když si ho málo všímáme, živoří a nevykvete do krásy, která nás oblažuje.

Vše je jen otázkou chtění: Co opravdu chceme udělat nebo čeho se chceme zúčastnit, na to si čas najdeme vždy. Pokud naše chtění není tak silné, vždy nás přemůže přemíra práce, úkolů a povinností.

Podobně, když prožíváme velkou vnitřní samotu, můžeme jí ve svém smutku podlehnout, nebo se můžeme snažit najít, kvůli které z našich chyb se do samoty dostáváme a co ještě potřebujeme pochopit. Vždy je třeba hledat ze své strany kroky, které nás přiblíží k jiným a nečekat, jestli oni přijdou za námi. Za všechny zkušenosti máme děkovat a snažit se nacházet odpovědi a řešení ve svých nedostatcích. Abychom to zvládli s radostí a chutí, musíme všichni prožívat pravý smysl lidského bytí na zemi a přitom ve službě Bohu stát vůči sobě s láskou a porozuměním.

Vědět, že jsme tu jeden pro druhého, a ne ten druhý pro mě. Každé lidské jednání v čistotě, ve službě Stvořiteli, je potřebné. Jak práce budující, tak láska milující. Láska je nám dávána jako velký dar. Važme si ji, věřme v ni a zachovejme ji, abychom ji v návalu starostí neztratili. Jako když se vypařuje voda - velmi pomalu, ale jistě; když nebudeme dolévat stále čerstvou a životodárnou. To znamená stále hledat pochopení pro svého nejbližšího, dávat mu ze svého srdce radost a lásku a z ní plynoucí štěstí, které povznáší a dává křídla pro radostnou, tvořivou a budující práci.

Ženo, neplač a staň se ženou plnou pochopení, laskavosti, klidu a síly.

A ty, muži, nestůj nad svou ženou s převahou důležitosti své práce - poděl se s ní o svá prožití, nech se obdarovat jejími dary a buď jí oporou a láskou, kterou může vždy cítit, vážit si jí a ochraňovat spolu s tebou.

Lidé, nenechte se semlít v chaosu rozumu, který nyní vládne ve světě. Postavte se proti němu s mečem citu a štítem lásky. Vaše oči ať jsou otevřené směrem k nebesům, vaše srdce ať bije věrně a vaše myšlenky ať jsou čisté a působící v síle Světla. Tak můžeme zvítězit nad sebou i nad temnem.
 

Zbierka prednášok pre ženy: Martina Štokrová
převzato z www.tredoxe.blog.cz

—————

Zpět