ZA SVĚTLEM NOVÉHO VĚKU

13.02.2014 20:27
ZA SVĚTLEM NOVÉHO VĚKU 
Into the Light of the New Age 
 
 
Setkání s bohy nového věku a 
výprava za poznáním napříč 
dějinami a časem, cestou Jitřenky 
putování nazpět domů. 
 
"Jitřenka" 
 
Věnováno lidem planety Země. 
Follow the star... 
 
Praha, 2010-2013 
 
 
 
 
Naše děti, vracíme se! Po dlouhé době k vám opět 
přicházíme. Je to osud. Je a bylo dáno, abychom 
jednoho dne byli a žili spolu s vámi... 
 
 
Vracíme se. Připlouváme na vlně kosmického 
světla a neseme vám vaše sny a přání. 
Jsme již na cestě. Až se vrátíme, poznáte, že to 
byla jen krátká chvíle, na kterou jsme vás opustili 
a zanechali samotné. Někteří naší nepřítomnosti 
využili a hráli si na bohy. Ale to nevadí. Po našem 
návratu bude každému jasné, kdo je kdo. 
My jsme vaše Vyšší Já. Nejsme cizí. Vracíme se, 
protože vás máme rádi a s vámi jsme nejraději. S 
vámi jsme doma. A i vy ucítíte známou blízkost 
něčeho velmi povědomého. Bude to radostné 
shledání pro mnohé z vás. Není třeba se ničeho 
obávat. 
Vracíme se na zářivé hvězdě z vnitřních hloubek 
Vesmíru jako neúnavní cestovatelé. Po dlouhém 
putování toužíme po spočinutí a klidu. Toužíme po 
životě na Zemi, té nádherné planetě, a mezi vámi 
-lidmi. Mnoho jsme se naputovali a prozkoumali 
jsme celičký nezměrný Vesmír. S tím vším 
pozoruhodným poznáním přicházíme a darujeme 
vám ho, abyste s jeho pomocí na matičce Zemi 
vybudovali nádherný svět, kde bylo pro všechny 
potěšení žít, a kde budeme i my moci, když dá 
osud, strávit zbytek našeho života. Čekají nás 
 
 
 
velké úkoly a plány. S námi půjde vše lépe. 
Nemusíte se nás bát. Známe vás lépe, než vy 
sami. Jsme Vesmírní rodiče a zalíbilo se nám na 
Zemi. Očekávejte nás. 
S láskou a požehnáním 
 
 
Rodiče z hvězd. 
 
... 
 
 
 
 
"Jitřenko, vyprávěj, jak to všechno 
začalo... Vyprávěj... o člověku!" 
 
"Je to smutný příběh... opravdu ho chceš 
slyšet? Pojďme tedy za tím, který zná 
celé lidské dějiny, a byl zde od samého 
počátku. Zná celou historii Země, neboť 
je i jeho historií, a viděl lidstvo vyrůstat 
a viděl jeho pády i vrcholy. Vše si 
pamatuje. Tu dávnou paměť si nosí v 
sobě, i když o ní mnoho nemluví. 
Zajděme za ním a vyptejme se ho..." 
 
Na vysoké skále seděl starý člověk, 
znavený věkem. Prohlížel si svět před 
sebou, který kdysi pomáhal vytvořit. 
 
"Příběh člověka? Ach, chceš mne trápit? 
Tolik starostí mi už přinesl... ale budiž. 
Tedy poslouchej:" 
 
Příběh - člověk 
 
 
 
 
K našemu obrazu byl stvořen, však co se stalo, 
že nevidí a nechápe? 
Kde se stala chyba, proč náš projekt selhal, 
byv tak dobře vymyšlen? 
Bohové si s ním hráli, podstoupili zkoušení, 
i nedopadl slavně. 
Však už ho nechme, dovolme mu jít svou cestou, 
klid mu opět dopřejme. 
 
 
Kdysi se stal příliš mocným a bohů ohrozil pevné 
sídlo, 
ten zemský člověk. 
Tak byl pánem Nebe sražen, 
jeho síla byla oslabena, 
rozdělena jeho duše, aby nebyl jednotný 
sám v sobě. 
 
 
Ještě dříve, když ambice jeho byly nebetyčné, 
Vládce všechnu Zemi vyhubil. 
 
 
 
 
Pak nové sémě bylo roztroušeno a národy 
stvořeny, 
v novém stvoření, již posledním. 
Proč ten tvor stále výše jíti touží? Příbytku bohů 
chce dobýti? 
On spojuje vůli, rozum, sílu 
a věčnou touhu po svobodě. 
Je nejlepším našim dílem, a nebezpečným, když 
ví, co chce. 
 
 
Ustaňme již v bojích, milovaný bratře, 
dost bylo půtek a rozepří, 
při nichž lidé umírali. 
Tak jako vždy, 
prostředníci vleklých hádek, 
vždy pohotoví sloužit 
a plnit jiných božské touhy nebohý 
voják, 
který bojoval vždy za cizího, 
neznaje svých přání; 
buď již propuštěn... 
 
 
 
 
Pak se Jitřenka rozhlédla dolů před sebe 
a viděla davy lidí, jak jedni s meči hnali 
druhé krajinou, pak jiní s halapartnami 
po krátkém čase hnali zas ty první a 
nemilosrdně je sekali. Opodál stály ženy 
a rvaly si vlasy bolem nad smrtí svých 
mužů. Kolem chodil jiný člověk a házel 
do studen jed, aby uškodil svým 
nepřátelům. V dálce za tím se zvedal 
kouř ze zapálených hranic, na nichž byly 
patrné lidské siluety... 
Jitřenka se slzami v očích volala k lidem, 
kteří ji neposlouchali...: 
 
Trest a odpuštění 
 
 
 
 
"Ach, přestaňte se, lidé nebozí, už trestat! Nevíte, 
 
 
že každý trest pochází od člověka? 
To v člověka mysli se rodí touha po pomstě, po 
nápravě a po přísnosti. 
 
 
Kde se ve vás bere ta tvrdost a touha trestat 
jeden druhého? Přát mu zlé? 
* * * 
 
 
Má náruč je přívětivá a příjemné je mé pohlazení. 
Já odpouštím a nikoho neviním, v dobrém 
přijímám. Ke mne se vše vrací, aby v klidu 
spočinulo. Ano, já dávám úlevu a spočinutí 
znavené duši. Já jsem pramen života." 
 
 
10 
 
...Pak, když na její prosbu nikdo nereagoval, 
svěsila hlavu a naposledy promluvila tesknivou 
básní... 
 
11 
 
 
Báseň Jitřenky 
 
. Já jsem Láska. . 
Já jsem Hvězda vaše vypovězená a 
zavržená, 
hvězda vašeho Lidství. 
Já jsem vaše věčné 
spojení s Bohem. 
 
 
 
Vzdali jste se mojí síly ve prospěch jiných, 
zřekli se mé lásky, 
pohrdli mým citem a tím, že jsem jemná, 
chtěli jste moc a sílu, i odmítli mne, 
že jsem žena.
 
 
 
Dali jste přednost rozverným mým mladším 
sestrám, 
falešným slibům mnohým 
a mne jste nevěřili přísnost 
zlou, rozum, 
nade vše jste povýšili.
 
 
 
Přitom já jsem jediná, 
kdo dokáže všechny spojit, lidské syny; 
 
 
12 
 
 
přinést dary bohů, 
a vás domů dovést - po dlouhé noci, 
přivést lidskou rodinu k sobě. 
 
 
 
Jsem zářivá Boží hvězda, která vždy jen pro 
vás svítívala, 
dokud jste vy brali moje dary. 
Nevědouce dobré - zlé; 
když s vámi jsem se milovala 
mateřskou láskou. 
 
 
 
Zkuste vzkřísit v sobě mé světlo 
již pohaslé a slabé, 
ten mrtvý obraz, jejž bezděky nosíte, 
vy, kteří zhoubně bloudíte sem, tam, 
a po pravém náručí mém toužíte.
 
 
 
Já jsem váš Boží sen, ten slib vám kdysi 
daný, 
v prach zapomenutý a obrácený; 
já jsem vaše radost z žití smysl 
života, který vám tak chybí; 
voda života, k ústům vašim. 
 
 
.. . 
 
13 
 
 
Nikdo však ani teď neposlouchal, její 
hlas byl asi příliš slabý a jemný. 
 
"Existuje nějaká naděje..?" ptal se mladý 
mnich. 
 
"Zbývá poslední možnost. Je čas odkrýt 
poslední karty, tuto hru ale bude hrát 
někdo jiný, někdo vyšší, je to něco, co 
zde ještě nebylo, a nikdo neví, jak to 
dopadne. Věříš na pohádky? Víra je totiž 
to jediné, co nám zbývá. Nuže staň se. 
Děj se vůle Boží..." 
 
"Co budeš dělat?" 
 
"Vyšlu prosbu o pomoc. Tam nahoru..." 
 
14 
 
 
Modlitba za 
planetu Zemi v 
čase Probuzení 
 
 
1. Povolávám na planetu Zemi nejvyšší Božské 
energie, aby se zde v Jednu spojily, aby se 
naplnil osud Lidské rasy, a Nový člověk, jako 
Fénix z popela, aby zde byl zrozen. 
2. Buď vláda postupně předávána Synu 
Člověka, který se chápe svého údělu, po 
dlouhé a temné noci zmatení a zapomnění. 
Kristovské síly, tolikrát utlačované a 
zanedbávané, dejte se do díla Tvoření a 
probuďte v lidech to dobré a božské zanedbané 
dědictví. 
3. Jako holubice z nebes snese se Duch svatý a 
vstoupí na lid, který prozře a pochopí svou 
úlohu. Je to Bůh, který přichází, skrze člověka 
se projevit. 
4. Odhoď, žalářníku, své okovy a ty, člověče, 
15 
 
 
vyjdi na vzduch, pozři na světlo, jež ti dosud 
unikalo. Noc se mění v den neobyčejné krásy. 
Vem již svou hůl a jdi. 
 
 
5. Probuď se, ty spící hvězdo, oklamaná; záře 
tvá ti byla na dlouhé časy odepřena, ne tak 
dnes. Bůh-dítě přichází a volá, povolává. 
Vyslyš jeho hlas. 
6. Nyní já posilňuji to Božské v lidech a říkám: 
Sjednoť se to, co je Věčné, nový Bůh celistvý 
ať vznikne; navzdory tmám, ať začne 
vládnout. 
7. Ochraňujte, síly Světla, to malé narozené 
dítě, a dovolte mu růst. Nebude již umenšeno 
a bude vládnout světu, až jednou v Krále 
Slunce dospěje. 
8. Buďte probuzeni, Synové a Dcery, hlasem 
volajícího; on přichází a věští velkou změnu. V 
tom hlase je láska a ta dotýká se srdce; jako 
pohlazení, jako svěží voda, obnovující sílu. 
9. Probuďte se ze sna 
a přijměte poutníka z nebes. 
On dovede vás domů. 
 
 
16 
 
 
"Jitřenko, to bylo krásné. Cítím změnu ve 
vzduchu, je to možné?" 
"Ano, byli jsme vyslyšeni." 
 
 
 
"Co nás teď čeká?" 
 
 
"Musíme začít úplně odzačátku, vybudovat nový 
svět, s novými pravidly. Tentokrát lépe. 
Rozumíš?" 
 
 
17 
 
 
"Rozumím. 
Jak začneme? Budeme na to sami?" 
 
 
"Nebudeme, přijde pomoc. Zatím tě naučím 
modlitbu..." 
 
 
18 
 
 
Modlitba Nového věku 
 
 
JSEM, JAKÝ JSEM.
TVOŘÍM SVŮJ SVĚT A TEN PROŽÍVÁM. 
NEPOTŘEBUJI NIKOMU UBLIŽOVAT. 
NEMÁM DŮVOD KOHOKOLIV OMEZOVAT. 
NEMÁM DŮVOD NĚKOHO NEMILOVAT. 
NEMÁM, CO BYCH ODSUZOVAL, NENÍ NIKDO, 
KOMU BYCH NEMOHL ODPUSTIT. 
NIC NEPOVAŽUJI ZA ODSOUZENÍHODNÉ, 
NIKOHO NEZATRACUJI, NIKOHO 
NEPOTŘEBUJI TRESTAT. 
NECHÁVÁM OSTATNÍM SVOBODU A SÁM 
JSEM SVOBODNÝ. 
NEPOSUZUJI. 
UČÍM SE Z ROZDÍLŮ A OCEŇUJI JE. 
RESPEKTUJI ROZHODNUTÍ OSTATNÍCH,
ŽEHNÁM JEJICH PŘÁNÍM, CHVÁLÍM JEJICH 
TOUHY. 
NEOMEZUJI, NÝBRŽ DÁVÁM PROSTOR K
RŮSTU A VYJÁDŘENÍ. 
 
 
19 
 
 
Desatero 
 
Není nic lepší nebo horší než něco jiného 
Milost náleží všem bez rozdílu 
Každý si zaslouží být milován takový, jaký je 
Sami si tvoříme svůj osud a budoucnost 
Myšlenky tvoří skutečnost, kterou prožíváme 
Co člověk dává Vesmíru, to se mu vrací 
Na světě není nic, co by nemohlo být 
 
milováno 
 
Ve Vesmíru není nic, co by nemělo nárok na 
vrcholné štěstí 
Nezáleží na tom, jací jsou ostatní, ale jací 
 
jsme my 
NEZÁLEŽÍ NA TOM, CO DĚLAJÍOSTATNÍ, ALE CO DĚLÁME MY 
 
20 
 
 
* * * 
 
"To jsou pravidla tvého světa?" 
"Ano." 
"Tvůj svět je krásný. Určitě ho každý bude 
 
 
milovat." 
"Děkuji ti, i já si to přeji." 
"A kdo je ten, který bude učit lidi?" 
"Nevíš? I kameny již o něm mluví. Poslouchej." 
 
 
Příchod učitele mezi lid 
 
 
22 
 
 
Buď očekáván příchod Velkého učitele, Sjednotitele 
národů. Tak brzy, jak budou lidé připraveni převzít 
zodpovědnost za své životy a chod světa, tak brzy lze očekávat 
jeho příchod. Tehdy, až lidé budou toužit po jeho 
přítomnosti, objeví se. S ním začne nová doba ve jménu 
uvedení věcí do pravého pořádku. Zločin a sobectví budou 
vystaveny na světlo a určeny k ukončení. Smyslem počínání 
bude vytváření dokonalé společnosti na základech svobody, 
spolupráce a blahobytu. 
 
S příchodem "Božského učitele" nic nekončí, nýbrž tím vše 
začíná. Končí leda tak doba zmatení a bezvýchodné 
nevědomosti. Bude nahražena dobou naplněnou smyslem a 
vědomím si svého místa ve světě. Přináší odpočinek, mír a 
úlevu duši. Přináší ale i práci, neboť první prohlášení, které 
učiní Učitel, bude oznámení o pravém stavu věcí na planetě 
Zemi. Lidem bude odhalena tíživá situace a nastíněna 
ohromnost problémů, které lidé způsobili. Učitel vyzve 
lidstvo, aby se sjednotilo pod vlajkou nápravy věcí a uzdravení 
lidské společnosti. Vyzve k započetí práce na obnově planety 
a nápravě škod, na "Velkém úklidu". Kdo čeká, že s jeho 
 
23 
 
 
příchodem bude všemu konec a on bude zproštěn všeho 
počínání, mýlí se, neboť on přijde, aby byl obrazem lidského 
svědomí. Lidstvo bude pohnáno před zodpovědnost za své 
konání, a to pouhým otevřením očí. 
 
Jeho první vystoupení bude kritika. A výzva k nápravě věcí. 
Kdo očekává sladké nicnedělání, bude zklamán. Učitel 
poukáže na nezdravý stav planety způsobený lidmi a naznačí 
možnosti řešení. NEBUDE NIKOHO NUTIT. Kdo si bude 
přát být součástí nové společnosti, sám se zapojí do obnovné 
činnosti podle své rozvahy, sám nebo ve skupině s jinými. 
Všechna práce ale zůstává lidem! Nikdo jiný nepřijde, aby 
udělal práci za ně, nebude řešit problémy, které lidé sami 
dopustili. Lidem bude poskytnuto vedení, pro ty, kteří si jej 
budou přát, a nějaké nástroje k tomu. 
 
Učitel není ten, kdo by rozkazoval, není ten, kdo by soudil. 
Je to ten, který dá činnosti lidí smysl, a s ní radost z té práce. 
Již nebude činnost lidí zmatená a bezúčelná. Všechna pod 
jeho vedením bude směřovat přímo k blahobytu a zlepšování 
života obyvatel planety. Jestli se budou lidé chtít sjednotit, 
bude na jejich rozhodnutí. On řekne: "Já jsem svědomí světa a 
 
24 
 
 
ukazuji vám, kdo jste a co jste učinili. Nyní jděte a napravte 
to." 
 
Motivace, jíž bude práce pro Svět a Planetu, bude 
dostatečná pro napravení všech nedostatků způsobených v 
minulých letech. Je Boží vůlí a zároveň smyslem života v 
tomto světovém prostředí učinit z planety "ráj na Zemi", což 
není nic mimo možnosti lidské civilizace. V případě potřeby 
bude poskytnuta asistence. Pro většinu obnovné činnosti je 
však dostatek prostředků již nyní v tuto chvíli, tak jako zde 
byly vždy. Všemu bude dán s příslušným rozhodnutím lidí 
správný směr, tak jako voda v řece teče jedním směrem. Buď 
urychlen příchod dne, kdy lidé pochopí, proč zde jsou! 
 
Učitel nepřijde vládnout, ale jen ukázat pravdu. Oznámí 
pravdivý stav věcí a to samotné způsobí revoluci. Jeho řeč 
bude: "Tato planeta umírá. Je to způsobeno činností vaší 
společnosti. Napravte to, pokud chcete jako druh prežít. 
Planeta je znečištěna vaším přičiněním. Ukliďte ji, pokud 
chcete žít v čistém prostředí. Zrušte zbraně, pokud chcete žít 
v míru. Sdílejte bohatství, pokud chcete žít v dostatku. Z této 
planety neodejdete, dokud ji nedáte do pořádku. Nebudete 
 
25 
 
 
puštěni dále, dokud nenasytíte posledního hladovějícího 
člověka." Taková budou jeho slova. 
 
To, co bude nabízeno, pokud to bude pocházet z nejvyšších 
míst, nebude vnucováno. Moudrý Sjednotitel vybídne k práci, 
nechá však aktivitu na lidech, aby oni činili, co je třeba. V 
"Novém věku" bude činnost a chod společnosti podřízena 
Vesmírnému řádu, tak, jak je to přirozené. Tím to bude jiné a 
nové. Odměnou za služby bude radost z užitečné práce ve 
prospěch všech. Lidé sami pochopí, že jediné smysluplné 
konání je služba dobré věci pro blaho všech a budou 
požadovat po své společnosti, aby se podřídila vyššímu 
vedení. Výsledkem bude nový, spravedlivější řád-uspořádaný 
k plnění přání lidí-obyvatel Země a jejich vysokých 
civilizačních cílů. Nikdy nebude lidský rod kolektivně tak 
šťastný jako tehdy, když bude sjednocený. 
 
V příznivých podmínkách ukáže lidstvo svou přátelskou tvář 
a mnoho dobrých lidí se bude moci projevit a ukázat se světu. 
 
Přijď Boží řád na Zemi a buď lidem vrácena důstojnost, aby 
jednou mohli stanout před svým výtvorem jako zodpovědní 
tvůrci. 
 
26 
 
 
"Vím, na co myslíš," pravila Jitřenka 
mlčenlivému chlapci, "chceš vědět víc, jako 
vždy. Vždy jsi byl takový. Tedy vstaň a vydej se 
pro odpovědi na své otázky, já zde na tebe 
počkám..." 
 
** * 
Mnich vstal a vystoupil na vysokou horu 
zakrytou kouřem a poklekl tam u starcových 
nohou. 
 
"Otče lidí, tvoje moudrost zasluhuje úctu. Tvá 
paměť je nedocenitelná. Říká se, že co bude 
zapomenuto, bude muset být znovu 
prožíváno, je to pravda?" 
 
"Ano, přesně tak to je, proto máte dějiny." 
 
"Pověz mi tedy ještě jednou o historii lidí. 
Potřebuji více poznat člověka, potřebuji ho 
lépe pochopit... je tak neobyčejný..." 
 
"Máš pravdu, člověk je skutečné mystérium... 
i pro mne..." 
 
27 
 
 
ČLOVĚK - PŘÍBĚH 
 
 
(2) 
Pojďme si ještě jednou povědět o člověku… 
 
 
Jak málo sami sebe lidé znají, jak špatné povědomí 
o sobě ti nebozí lidé mají. To, co si o sobě myslí, je 
většinou naopak, než tomu vskutku je. Co se to jen 
přihodilo na jejich cestě životem? 
 
 
Člověk, nejlepší výtvor Stvořitelův, že by vzniknul 
náhodou z opice? A sám je ještě jakýmsi 
nedovyvinutým lidoopem? 
 
 
Je potomek Adamův od svého narození zatížen 
věčným dědičným hříchem? Byl stvořen jako 
otrok, jako omyl genetického experimentu? Ubohý 
a ztracený… je přítěží Vesmíru už jenom tím, že 
žije? 
 
28 
 
 
Kdo toto říká, sám zřejmě není člověkem. Sám je 
zřejmě jedním z těch, kteří připravili člověka o 
jeho majestát kdysi v dávných dobách. Dodnes se 
někteří těší z toho, že je pozemšťan shozený na 
samé dno a pošlapán, a udržují ho v té představě. 
A ty, nebohý, věříš cizím slovům a pomíjíš svou 
vznešenou historii, kdy jsi v mohutných válkách 
bojoval o svou hvězdu, než jsi o ní přišel. Tvá 
paměť byla ukradena, překroucena a dána ti jiná, 
přetvořená k obrazu tvého přemožitele. 
 
 
Ty, který jsi byl ochráncem slabých a zárukou 
bezpečnosti nyní hledáš sám zachránce a sám sobě 
jsi nepřítelem? Proč se jen nejjasnější klenot stal 
nejtemnější skvrnou? 
Tvá duše tě opustila, človíčku na Zemi, a vítěz tě 
uchvátil pro své touhy a potěšení. Byl jsi prodán a 
sám ses zaprodal k tisícileté porobě, která však již 
spěje ke konci. 
Tvému otroctví končí lhůta a můžeš být volný jako 
dříve. Jen si uvědom, kýms byl. Ustaň na moment 
v uctívání svého věznitele. Nepřisluhuj chvíli 
svým trýznitelům a považ, zda je vše pravda. 
 
 
29 
 
 
Nebylo to naopak, když Had ti přinesl poznání, a 
za to byl připoután ke skále? 
Když věčný oheň života byl ti dán, abys nemusel 
trpět v temnotě? 
Když hlídač byl přistaven k Ráji, abys v něj 
nemohl? 
 
 
Vždy ti někdo nezištně pomáhal a druhý skrytě 
překrucoval pravdu, aby ses pomoci bál a přijímal 
zradu. 
 
 
Největší přátelé lidí byli pojmenováni 
nejhanebnějšími jmény. Vítězi se pak učinili 
hrdiny. Za málo se nechali opěvovat. 
Někdo kraloval a někdo se obětoval pro spásu. A 
Země se stávala vězením pro ty, kteří přinesli svou 
oběť lidstvu. 
 
 
Buďte již nyní propuštěni ti, kdo neúnavně 
přinášeli světlo navzdory tmám a neopustili své 
bližní v nejtěžších časech! 
 
 
 
 
30 
 
 
Zapátrej v paměti, tak jako umíš pátrat v 
peněžence, a najdi tam skvělé poklady! Najdeš tam 
úžasný velký příběh. Smutný příběh. 
 
 
V tom příběhu figuruje anděl. 
 
 
Ten anděl byl nejkrásnějším stvořením, které kdy 
Bůh učinil. Učinil je přímo pro sebe a své 
potěšení. Usadil ho na rajskou planetu, kde byl 
jejím strážcem. Pěstoval květiny a tříbil zvířata. 
Kombinoval prvky do harmonického souznění, tak 
jak malíř maluje ideální kompozici. 
Bůh ví, co bylo dál; nájezdník zatoužil po 
bohatství. Byla to Boží vůle, abys jej přijal a 
pohostil. Kdo selhal a kdo se nechal koupit pro 
vidinu moci? Nechal ses oklamat a rozdělení 
zplodilo sváry. Svár plodí nenávist. Z nenávisti se 
dopouštíme chyb. Chyby jsou vítány tím, kdo se 
směje v pozadí… 
 
Pochop, že tvé dějiny jsou dějiny toho, kdo 
zvítězil. Ten soucitnější byl umlčen. Ten, kdo 
nebojuje, není zapsán v knihách slavných. 
 
 
31 
 
 
Tvůj úkol je: Buď člověkem. Neboť mnozí lidmi 
nejsou a mnozí se své duše lidské vzdali. Ne ty! 
Bojuj o svou lidskou duši! 
Protože člověk býval ten, kdo tvořil světy. Byl 
Bohem samým, který z nebe sestoupit zamýšlel. 
Ne všichni ale přejí Bohu. Někteří zbrojí proti 
němu a ztěžují mu cestu dolů. To jsou ti, kteří činí, 
co lidské není: Války, lži a zrady, soužení, chudoba 
a utrpení. Rozšiřují mylné pravdy o člověku jako 
nehodném. Chtějí z lidí otroky, tak si činí nárok. 
 
 
Připraven o svou moudrost, vznešenost a 
ušlechtilost, musíš, milovaný, opět tyto ctnosti 
nalézt, abys nalezl ztracené; opravil porušené 
dědictví. 
 
 
Tvé dědictví je v tvém lidství. 
 
 
 
 
32 
 
 
** * 
Mnich zamyšleně kráčel krajinou květin a 
stromů, až došel k místu, kde spočívala půvabná 
Jitřenka. Usmála se na něj a kousek se posunula, 
aby mu udělala místo. Sedl si vedle ní. 
 
Dlouho byl zahloubán a přemýšlel. 
 
"Jaký bude ten, který bude učit o novém světě, 
Jitřenko?" 
 
Jitřenka ho s něžností pohladila po jeho 
rozcuchaných vlasech. 
 
"Sám se ho zeptej, už je tady." 
 
Oba pohlédli do dálky, kde se objevila postava. 
 
Ke dvojici se blížil muž v bílých šatech, v ruce 
měl pastýřskou hůl. Přišel k nim a usedl vedle 
nich. Vyzařovala z něj moudrost. 
 
33 
 
 
 
 
Rozhovor s Učitelem, který se 
 
 
ukáže ke konci věku v mnoha 
podobách 
a bude učit o lásce a 
porozumění... 
 
 
 
 
34 
 
 
Kdo je Učitel? 
 
Ten, který je s lidmi od počátku. 
 
Jak vypadá? 
 
Je to moudrý, skromný a laskavý člověk. 
 
Kdo je ještě Učitel? 
 
Anděl, který se obleče do kůže draka. 
 
Jak ho poznáme? 
 
Bude hovořit tak, jak lidé nemluví. 
 
Odkud přišel? 
 
Narodil se bez oslav a nepozorovaně. Vzešel z 
prostředka malého a z posledního mezi 
nepatrnými. Narozen z prachu země a světla 
hvězd. 
 
Kdy se ukáže? 
 
Tehdy, až bude lidmi nalezen. 
 
35 
 
Kdy se tak stane? 
 
Budou znamení na obloze a mezi lidmi a mnoho 
zázraků. 
 
Kdy to bude? 
 
Na konci tohoto věku. 
 
Kdy bude Zlatý věk? 
 
Až starý vážený člověk požádá o radu malé 
dítě, a to ho poučí o životě. 
 
Kdy přesně začne? 
 
Až se lidé přestanou dívat na povrch a budou 
se dívat na to, co je za ním. 
 
Jaký bude Zlatý věk? 
 
Jako nekončící den. 
 
Kdy se objeví Učitel? 
 
Až bude žák. 
 
36 
 
Jak bude vypadat? 
 
Jako množství bohů. 
 
Jak přesně? 
 
Bude mít mnoho podob. 
 
Kde se nyní nachází? 
 
Uprostřed svých a mezi cizími. Je v bezpečí. 
 
 
Co bude říkat? 
 
Bude hovořit o lásce a toleranci. Nazve věci 
pravými jmény a otevře oči spícím. 
 
O čem ještě? 
 
O Bohu. 
 
Kdo je Bůh? 
 
Bůh je člověk, který poznal sám sebe. 
 
Co je láska? 
 
37 
 
 
Láska je pramen osvěžující vody na poušti. 
 
Co je ještě láska? 
 
Je to jiskra v hrudi, která zažehne velký 
plamen. 
 
Co se bude dít? 
 
Dítě vyroste. Dospělý omládne. Starý se narodí. 
Hvězdy změní místo. 
 
Jaká bude podoba konce věku? 
 
Velké světlo. 
 
Bude soud nad lidmi? 
 
Bude milost nad lidmi. 
 
Co ještě se má stát? 
 
Velký padne a malý povstane. Ztracený bude 
nalezen. Hvězdy ožijí. 
 
Kdy bude na zemi mír? 
 
38 
 
Až první stát rozpustí své vojsko a zničí své 
zbraně. 
 
Budou velké změny v lidstvu? 
 
Bude velké rozpomenutí a pochopení. 
 
Přijde Kristus? 
 
Kristus bude sundán z kříže. 
 
Jak se na ty věci připravit? 
 
Klidem v srdci. Nápomocností. Přátelstvím. 
Spokojeností. Porozuměním. Usmířením. 
 
Co ten, kdo nebude připraven? 
 
Každý je připraven na to, co si každý den 
vybírá. 
 
Existuje peklo? 
 
Existuje ráj. 
 
39 
 
"Učiteli, jakou cestou se mám vydat?" pokračoval 
 
 
dál zvídavý chlapec, "ty víš, jaký osud mě čeká." 
 
 
"Následuj hvězdu," řekl klidně učitel a ukázal do 
dálky, kde se vskutku objevila jasná hvězda. 
 
 
Mnich vykročil následuje paprsek bílé hvězdy, až 
došel ke hromadě kamení, která bývala kdysi 
majestátnou hrobkou. Nyní z ní zbývala jen 
hromada suti, ač kdysi bývala ze vzácného 
leštěného kamene. 
Mnich ji obešel a objevil úzký vchod. 
Sebral odvahu a vkročil dovnitř, kde nalezl 
dlouhou chodbu. Naplněn strachem z neznámého 
ji prolézal, až stanul v malé klenuté místnosti 
naplněné jemným světlem. 
Mnich byl překvapen tím, co v ní nalezl. Prastará 
komora byla celá popsaná tajemnými 
ezoterickými texty. 
Pochopil, že je to posvátné místo. 
Když se zklidnil, usadil se do meditativní polohy a 
pozorně četl řádek po řádku. 
Mnich užasl, když zjistil, že text na zdi je 
prastará "Kniha života", hledaná nesčetnými 
dobrodruhy, vzbuzující touhu a závist králů i 
bohů. Bez dechu se ji jal číst... 
 
 
"KNIHA ŽIVOTA" 
 
 
41 
 
 
1. Opouštím Chrám tento, abych vyšel ke Zlatému 
světlu. Po třech dnech se navrátím a vystavím Dům 
svému Otci. 
2. Již nebude mi odňata Hlava, mé vzpomínky mi 
budou ponechány. 
3. Neboť já mířím do příbytku Krále Slunce, a dál, 
tam, kde je i má duše. 
4. Nejsem již v zástupu mrtvých, ale k živým 
mířím, mezi Zářivé na místě Věčnosti. 
5. Buď mi průvodcem na cestě k zlatistému Slunci, 
Moudrý Písaři. 
6. Nedotýká se mě více iluze nedostatku. 
7. Nedotýká se mě více iluze nepřátelství. 
8. Nedotýká se mě více iluze nutnosti. 
9. Nedotýká se mě více iluze moci. 
10. Procházím Branou a Tunelem, a míjím Strážce. 
Nechť jsem vpuštěn a bezpečně proveden. Ať je mi 
dovoleno vstupovat a vystupovat ze Světla podle 
libosti. Buďte mi cesty království otevřeny a 
bezpečnost zaručena. 
11. Ve Hvězdě je zrozena Duše Velkého Boha a i já 
jsem tam zrozen. Velká Hvězda je mým rodištěm i 
domovem. 
12. Velký Bůh, jehož jméno je Světlo, přebývá ve 
svém Domě a dotýká se paprsky rukou Země.
13. Jeho prsty jsou Život a jeho Dech Láska. 
14. Můj Plameni, jsi mým Bratrem a přítelem. Oheň 
bohů ať je i mým ohněm. 
42 
 
 
15. Potrava bohů nechť je i mou potravou. 
16. Nasbíral jsem poklady a nashromáždil 
moudrost, kterou odnáším Otci mé duše, aby se z nich 
radoval. 
17. Já jsem Světlo a stávám se zářivým 
18. Já jsem Syn Slunce a nabývám věčnosti. 
19. Já jsem Energie, která byla na počátku. 
20. Já jsem stvořitelem bohů. 
21. V hodině Soudu budu shledán čistým a budu 
vpuštěn do krajin nesmrtelných. Buďte mi otevřeny 
cesty Vesmíru i hvězdy, které září. 
22. Vyhýbám se Orlu, který požírá své děti. Jsem 
pánem své paměti. 
23. Nesmrtelná Hvězda mne přijímá a dostávám 
odznaky Lva, Orlice i peří nebeských ptáků. Jsem 
krásný jako květy Zářícího, Pána Tvoření. 
24. Do příbytku Hvězdy, tunelem na Slunce a dále 
mezi vozy nebeské, veď mne Sokole, neboť já jsem 
Jitřenka zářící v noci. 
25. Vrátím se naplněn Dechem Dárce Života, oči mé 
budou otevřeny. Osvobozeno dítě Velkého z rukou 
Strážce. 
26. Buď má ruka učiněna silnou a mé oko 
vševidoucím. Je to oko Otce, který pluje ve své Lodi, 
proplouvaje nebem jak vodami. 
27. Popluji poprvé a vstoupím do slunečního 
Chrámu. 
28. Popluji podruhé a vstoupím do království 
Kristova. 
43 
 
 
29. Popluji potřetí a vstoupím do nekonečného 
Světla. 
30. Buď při mně Vládče andělů, tak jako jsi při 
Synu Boha. Mé přání ať je jako jeho přáním. Neboť 
jsme Jedno. 
31. Dvanáct bran střežených hady, otevřete se. 
Jsem nositel světla, nemohu být zraněn. Brány nechť 
jsou mi otevřeny oběma směry. 
32. Vysvobodil jsem Toho, kdo byl zabit a rozdělen. 
Nesu jeho díl Stvořiteli, jsem nositelem Tajemství, 
které mi dává život. 
33. Shromáždil jsem dvanáct ztracených Synů a stal 
se Třináctým. Nepodléhám nikomu menšímu než Otci 
všech bohů. 
34. Jsem Světlo a zaháním všechnu temnotu. 
35. Jsem Světlo a oslavuji svého Otce. 
36. Jsem Světlo a jsem Ten, který je láskou. 
37. Dvanáct bohů je vloženo v mé ruce, a čtyři síly. 
Dva Lvi a sedm Ptáků. 
38. Ten, kdo odešel, se vrací a nese s sebou své 
jméno a jeho ústa jsou otevřená. 
39. Spojí Horní a Dolní a bude silný sám v sobě, 
svým pánem. Ve mne jsou Nebe i Země spojeny a já 
jsem Branou. 
40. Mé nohy jsou lidé a má hlava je Slunce. Mé 
šlépěje jsou porostlé lotosy. 
41. Jsem nebeský Sokol a Holubice. Jsem silný Lev. 
Černé a Bílé se ve mne spojuje do Zlaté a vydává vůni 
milou Bohu Nejvyššímu. 
44 
 
 
42. Vrahové jsou dopadeni a je jim odpuštěno. 
Království obnoveno a sestupuje do Chrámu Země. 
43. Takové je království nebeské jako Moudrý 
člověk. 
44. Takové je království nebeské jako krásná 
květina. 
45. Takové je království nebeské jako Učitel duší. 
46. Takové je království nebeské jako Slunce na 
Zemi. 
47. Ten, jenž zemřel a narodil se, ať již nezemře! 
 
 
45 
 
 
Chlapec vyšel na světlo naplněn údivem. 
 
 
"Jitřenko, kdo to mohl být, kdo postavil tuto 
stavbu a popsal ji těmito texty?" 
 
 
"Můj drahý, tento pomník zde před dávnou dobou 
zanechal jeden pozoruhodný člověk, který přišelz Vesmíru. Žil zde a dosáhl plné moudrosti, a své 
poznání uchoval ve skrytém pokladu této hrobky. 
To proto, aby jej kdokoliv, kdo ten poklad objeví, 
mohl touto cestou následovat." 
 
 
"Cítím k němu velký obdiv." 
 
 
"Já také. Je to můj dobrý přítel. Ale nyní pohleď 
vzhůru." 
 
 
"Nevidím nic zvláštního..." 
 
 
"Pohlédni pozorněji..," pravila a dotkla se ho 
jemně svým kouzelným proutkem. 
V tu chvíli se jeho mysl rozšířila a on byl naplněn 
nevýslovnou silou. Jeho mysl se vznesla k 
oblakům, zatímco stál pevně nohama na zemi. 
Chápal najednou úplně všechno, proč se co děje, 
a jaký má vše význam. 
 
 
46 
 
 
Svou osvícenou myslí vzhlédl k nebi a spatřil tam 
světlo. Zářivá zlatá koule plná světla. Zázrak... 
 
 
47 
 
 
Vyšlo 
a zazářilo temnotami, 
zlaté a bílé, 
zpívajíce o lásce, 
nad mraky se usadilo. 
Já pohlédl do tváře tomu světlu 
a tam podoba člověka 
a jeho šat bylo to světlo 
a to světlo vycházelo z jeho hrudi. 
On celý svět měl v rukou 
a za ním pak krajina 
a nad ní jako duha. 
A on měl v levé ruce meč 
a na tom meči nápis: 
"Mám mnoho tváří 
a mnoho rukou 
a má ruka je silná." 
A v pravé ruce kalich. 
A on pravil: 
„Moudří z tohoto kalichu pijí, 
nebo v něm život věčný jest.“ 
 
 
Já napil se 
a světlo z něj mne naplnilo, 
jako příval větru, moře příboj, 
nejdřív horko a pak zima, 
takovou měl chuť ten nápoj. 
 
 
Pak děly se velké divy, 
 
 
48 
 
zřel jsem anděly se stávat z lidí, 
myš s kočkou se milovaly, 
vskutku jako zázrakem, 
se všechny stíny rozplývaly. 
 
 
Pak viděl jsem andělů mnoho 
a slávu velikou. 
Nebe bylo otevříno 
a na něm Velký, Zářivý. 
A on pravil: 
"Já jsem Zlatý a Bílý. 
Kdo zná mou barvu, 
zná i mé jméno. 
Jdi k lidem 
a řekni jim o tom kalichu a meči. 
Řekni jim, že na nebi je láska veliká. 
Až lidé zvednou zraky, uzří mne 
a bude pokoj na zemi. 
Pamatuj si dobře to, co jsi zde viděl, 
a všechna tato slova, 
neboť já vyliji ten kalich 
a dám člověku život i světu. 
Ta země duhová pak, to je země nová, jež vás 
čeká.“ 
 
 
To, když jsem viděl, 
jsem Boha chválil 
a divil se té kráse 
 
 
a říkal: "Jak chceš, Bože, tak staň se." 
 
49 
 
 
Mnich se přistihl, jak klečí a ruce má sepjaté 
jako v modlitbě. 
"Co se stalo? 
 
 
Kde to jsem?" 
"Jsi tam, kde jsem já." 
Mnich pohlédl na postavu před sebou. Rázem byl 
 
 
naplněn vlnou nevýslovného štěstí. 
"A kdo jsi ty?" 
Muž se usmál... 
 
 
SESTOUPIL 
 
 
51 
 
 
Já sestoupil nyní 
na vaši zem, 
za zpěvu ptáků 
v ten slavný den. 
 
 
S paprskem dolů 
mne světlo provázelo, 
přišel jsem právě, 
když slunce vycházelo. 
 
 
Hlasy utichly 
též vítr ustal, 
zvířata zpozorněla, 
když já jsem přistál. 
 
 
Na nebi duha 
jako znamení, 
s Otcem Bohem 
věčného spojení. 
 
 
Já vstal a vykročil, 
rozhlédl po světě, 
v rouchu bílém, 
v podobě dítěte. 
 
 
Nyní mezi lidmi, 
 
 
pokud chceš, hledej mne, 
 
 
52 
 
 
po očích mých, 
příteli, poznej mne. 
 
 
Mne láska provází, 
záře zlatá objímá, 
má blízkost hladí, těší, 
hříchy odnímá. 
 
 
S otevřenou náručí 
tě s láskou přijímám; 
kdo ke mne v dobrém jdeš, 
buď u mne přivítán. 
 
 
Společně 
a s Boží pomocí, 
po vůli Otcově, 
tak jako proroci, 
 
 
veď se mnou mé lidi domů, 
tam kde je krásná zář, 
dary Bohu věčnému 
položíme na oltář. 
 
 
Jednou lidé poznají 
pravdu nehynoucí, 
až hvězdy z míst svých sestoupí 
 
 
za jedinečné noci. 
 
 
53 
 
 
Tehdy lidé poznají, 
kdo mezi nimi byl, 
že syn boží pravý 
se u nich zastavil. 
 
 
Vzpomene si člověk malý, velký, 
odkud přišel a kdo je, 
otevře se brána Boží 
a schody zlaté do nebe. 
 
 
V paměť bude zapsán, 
ten den, kdy budu nalezen, 
lidmi vpravdě poznán, 
a na světlo vynesen. 
 
 
Synu boží krásný, 
miluj mne, ty kdo jsi z Otce, 
a chovej mne v srdci, 
zahrad nebes, ráje vládce. 
 
 
* ** 
 
 
"A Slovo tělem učiněno 
jest..." 
 
55 
 
 
Hoch se cítil maličký proti tomu 
světlu, kterému byl vystaven. Pak ale 
pochopil, že je s ním v jednotě a to ho 
posílilo. Pocítil k němu lásku a ta se 
mu vrátila znásobena... 
 
56 
 
 
"Já jsem pravé slovo od Otce. 
Přišel jsem jako slovo od Otce, abych zde byl světlem. 
Ne pro sebe jsem přišel, ale abych zvěstoval o Otci (o 
Světle), a aby byl skrze mne v tomto světě oslaven. 
Tak jako bude Otec ve mne oslaven, tak já budu oslaven v 
Otci, a i ti, co uvěří ve mne a v Otce, budou oslaveni (ve mne 
i v něm). 
Tak jako přebývám v Otci, ti, co ve mne uvěří, ve mne 
budou přebývat. Já a Otec jsme jeden, a i s těmi, kdo ve 
mne uvěří, budeme jedním. 
Tak jako já miluji Otce, kéž i vy byste se milovali. 
Tak jako já miluji Otce, milujte jeden druhého, abyste v 
druhém milovali mě. 
Protože já jsem v každém, koho budete milovat. 
V každém koho budete milovat, budete milovat mne. 
Když budete milovat mne, budete milovat i Otce. 
Milujte se, jakobych byl mezi vámi. (neboť jsem) 
Skrze mne Otec oslaven je na tomto světě a jeho sláva 
proniká srdci lidí... " 
 
 
57 
 
 
 
"Co si přeješ, abych učinil?" promluvil mnich, když 
dokonale pochopil vše, co se před ním odehrávalo. 
"Musíš se vrátit zpátky." 
"Mám něco předat?" 
"Ano. Předej, prosím, toto poselství:" 
 
 
58 
 
 
Zrozen z lásky 
a sám sebou počat, 
Zlatonoš přinese nový věk, 
syn hvězdy; 
předtím však doba temna, 
než vyjde nové slunce, 
a ranní světlo 
stvoří nový vesmír. 
Má drahá, 
tam najdeš mne - mezi květy, 
v slově, které plane; 
a září jako Večernice. 
S tím já budu, kdo miluje mne, 
v ten den, kdy se tak stane. 
 
 
 
59 
 
 
*** 
 
Bylo pozdní odpoledne. Mnich přicházel k 
vesnici. Přišel až k lidem. Jakmile začal 
hovořit, ostatní poznali, že onen muž je poslaný 
od Boha. Jeho řeč byla naprosto jiná než to, na 
co byli zvyklí. Pozorně naslouchali, i když 
zpočátku s nedůvěrou. Časem ale pochopili, že 
se od něj mohou mnohému přiučit. A osvícený 
hoch k nim promlouval krásnými slovy o lepším 
světě. 
 
Lidé - jedna rodina 
 
 
61 
 
 
Jsme lidé. Buďme k sobě proto štědří a přejme si 
pro sebe to nejlepší. Co také jiného si přát? 
Kdo z nás je dokonalý, aby mohl odsuzovat 
jiného? 
Přitom všichni máme mnoho, co darovat. 
Jak překonat rozdělenost našeho světa? 
Odpusťme si. 
Mějme soucit s druhými. 
Světlé a tmavé, malé a velké, horké a studené 
spolu může žít v harmonii a respektovat se. 
Můžeme spolu žít, aniž bychom se odsuzovali? 
Dovolme každému žít. 
 
 
Výsledkem bude svět, kde bude každý svobodný 
a každý bude respektován a milován. Vše je 
dovoleno a nikdo není omezován. 
 
 
Není největším projevem lásky darovat druhému 
svobodu a možnost být svobodný a sám sebou? 
Svobodu moci se odlišovat a jít svou cestou a 
naplňovat své touhy a své přání. 
 
 
Lidé jako jediná rodina jsou jako jednotlivci 
natolik různorodí a odlišní ve svém pohledu na 
svět, že snaha prosazovat jedinou pravdu nebo 
jedny pravidla pro všechny nutně musí vést k 
omezování naprosté většiny. 
 
 
Přitom v různorodosti a odlišnosti je to největší 
 
 
62 
 
 
bohatství. 
 
 
Dokážeme být jednotní a přitom originální? 
Můžeme být sjednocení a přitom svobodní? 
Mohou odlišné světonázory existovat vedle sebe 
v přátelství? 
Jako lidé jsme zde všichni na jedné lodi. 
Tak proč činit Zemi místem utrpení? 
Proč bychom si měli navzájem svůj úděl zde 
jakkoli zhoršovat? 
Proč by si měli být lidé z jakéhokoli důvodu 
nepřáteli...? 
 
 
Lidé JSOU jedna rodina. 
 
 
63 
 
 
Lidé souhlasili, že se od něj budou učit a 
pohostili ho. Pak ho zavedli do jejich chrámu na 
kraji města, kde byla čtvrť chudých. Chrám byl 
již dlouhou dobu zavřený a zchátralý, neboť 
nebyl dlouhé roky využíván, nyní jej však opět 
otevřeli, tak jak si to jejich host přál. 
Vstoupili a prach uvnitř se rozvířil. Otevřeli 
okenice a dovnitř proniklo světlo. 
Tam uviděli krásnou vílu stát u oltáře, v ruce 
držela kytici růží. Radovala se, zářila štěstím. 
Kynula jim a přitom zpívala píseň o lásce. 
 
 
Úkol byl splněn. 
 
 
64 
 
 
.. . 
 
 
"'Já jsem láska. 
 
Třpytím se v kapičkách rosy na lístcích květin a 
 
 
připomínám Vám, kým jste, andělé lidští… 
Vznáším se na křídlech nebeských ptáků, slibujíce 
Vám rajské slasti, mé krásné božské děti… 
Snáším se k Vám na rukou hvězd a něžně se 
dotýkám Vašich tváří, těšíce a konejšíce Vás… 
Jsem poslem božské věčnosti, který nezapomíná. 
Probuď se, spáči, a vdechuj mou vůni připomínající 
domov… 
Záříš jako slunce, můj příteli, který mne miluješ. 
Neboj se. 
Obejmi mne. 
Já tě zavedu domů…" 
 
.. . 
 
 
The End 
 
...Jitřenko, tím to tedy celé končí? 
Je to tak?.." 
 
"Ale ne, blázínku. Zde to přeci začíná 
 
 
-teprv zde začíná to pravé velké 
dobrodružství..." 
Příloha 
Star Songs / Básně z kosmu 
 
 
68 
 
 
Star brother 
 
Bratr z kosmu 
 
.Stars. 
 
Twinkling in your hair. 
 
Who knows all your secrets 
 
my sister from skyes? 
 
Silence 
 
Prevails in cosmic space. 
 
Where do we come from? 
 
And where to? 
 
A distant message strokes your face 
 
Trying make you remember.. 
 
Blessed be you starlight angel brother. 
 
 
I'm with you.. 
 
69 
 
 
I am coming 
 
Přicházím... 
 
70 
 
 
I came from the greatest God 
and I descended on Earth 
in the times 
of great gathering; 
a noble, 
white-robed child. 
 
 
Fulfilled with His spirit 
and gifted by His holy might, 
as a star falling and shining 
as a thousand suns. 
There's rainbow over me 
and a flare of golden light. 
 
 
The Devil's left before my gaze 
and departed deep underground, 
where God's eye doesn't reach, 
trembling and for pardon praying; 
shadows melt in heat 
of my divine love. 
 
 
For I came to return back 
 
 
71 
 
the kingdom to my Father Saint, 
the brightest One, 
who in heaven dwells. 
I return to dear my children 
to comfort and to cherish them. 
 
 
Don't fear me you who is fair 
and obeys Father's law of One a 
redemption there is coming 
for the righteous in heart and soul. 
A great day 
for those who wait. 
 
 
Small one will be lifted by my might 
and strengthened in power greatly, 
but the wicked scatter will and flee 
and won't find a place to hide. 
The treasures opened 
and all rewarded by merit. 
 
 
Such bright will the glare be, 
as the Sun would come down on the ground, 
in all its divine justful power, 
bringing cup of salvation and life. 
Take the drink of God, 
you truthful pilgrim… . 
 
 
72 
 
 
 
72 
 
Láska mezi hvězdami . 
 
Love among stars... 
 
.V hvězdných dálkách jsem tě ztratil, 
 
 
teď tě snažně hledám, 
 
má hvězdičko milovaná. 
 
V kterém koutě světa 
 
najdu jen ten čistý plamen 
 
vesmírného světla? 
 
Tvůj dotek mne provází 
 
a nedá spát; 
 
bez spočinutí a bez přestání 
 
tě hledám,... 
 
po tobě toužím... . 
 
73 
 
 
Cosmic love Vesmírná láska 
 
Infinite ocean of dreams . 
 
waiting for your word; 
 
Silent in way. 
 
Space vortex of time 
 
leading to your home; 
 
At last. 
 
Will I ever forget 
 
the glimpsing moment touch 
 
of soft and misty waved 
 
your dark glint raven feather hair? . 
 
 
74 
 
 
The Earth song 
(Píseň Země) 
 
 
DIVE WITH THE DOLPHINS 
 
 
ON THE WAVES OF GAIA, 
THE BEAUTIFUL GODDESS. 
RIDE ON THE WHALE BACKS 
TILL THE DAWN OF SUN 
AND HONOUR SOPHIA, 
THE ETERNAL MOTHER. 
FULFILLED AND ENLIGHTENED 
WITH THE DIVINE FEMININE, 
IN LIGHTNESS AND BEAUTY, 
 
 
 
LISTEN TO THE EARTH SONG. 
 
 
75 
 
 
 
76 
 
 
* Bože Otče milostivý * 
† 
 
 
77 
 
Bože Otče milostivý, 
sešli mi světlo 
do života mého, 
 
 
na cestu mou, 
posviť mi, 
abych nebloudil v temnotách. 
Dej mi poznání tvé lásky, 
navždycky 
budu s tebou, 
milosrdný 
Otče, který jsi na nebesích, 
tvá moc je nekonečná 
i sláva, jsi stvořitelem všeho. 
 
 
Záříš jako světlo 
v srdci mém 
a v duši mé. 
Jsi pramen štěstí 
a radosti, jsi život věčný, 
který nepomíjí, 
oheň který nezhasíná, 
jsi hvězda krásná, 
konejšivá, 
 
 
78 
 
jsi píseň něžná, 
jsi perla vzácná. 
Ať mě duch naplní tvojí silou, 
tvou přítomností požehnanou. 
Dodej mi sílu, abych vždy činil skutky 
podle tvé vůle, 
nepřeji si nic pro sebe, 
tak tě prosím: 
 
 
Bože Otče milostivý, 
sešli mi světlo 
do života mého, 
 
 
na cestu mou, 
posviť mi, 
abych nebloudil v temnotách. 
Dej mi poznání tvé lásky, 
navždycky 
budu s tebou, 
milosrdný 
Otče, který jsi na nebesích, 
tvá moc je nekonečná 
i sláva, jsi stvořitelem všeho. 
 
 
Záříš jako světlo 
v srdci mém 
 
 
79 
 
 
a v duši mé. 
Jsi pramen štěstí 
a radosti, jsi život věčný, 
který nepomíjí, 
oheň který nezhasíná, 
jsi hvězda krásná, 
konejšivá, 
jsi píseň něžná, 
jsi perla vzácná. 
Ať mě duch naplní tvojí silou, 
tvou přítomností požehnanou. 
Dodej mi sílu, abych vždy činil skutky 
podle tvé vůle, 
nepřeji si nic pro sebe, 
než mít tě ve svém srdci, milosrdný Bože. 
 
 
Záříš jako světlo, 
synu můj, 
dítě mé. 
Jsi pramenem mé lásky nekonečné, v tomto 
světě. 
Nikdy tě neopustím, 
budu s tebou, 
naše spojení je nerozlučné. 
Teď víš, jsi světlo, 
 
 
80 
 
oheň, který neumírá. 
 
Záříš jako světlo, 
synu můj, 
dítě mé. 
Jsi pramenem mé lásky nekonečné, v tomto 
světě. 
Nikdy tě neopustím, 
budu s tebou, 
naše spojení je nerozlučné. 
Teď víš, jsi světlo, 
oheň, který neumírá. 
 
 
Záříš jako světlo… 
 

—————

Zpět