Chlapec se procházel v horách se svým otcem. Najednou klopýtl, spadl, udeřil se a zakřičel : "Aaaaaa!"  Vedle bolesti zaslechl z hor hlas, který zopakoval : "Aaaaaa !" Ze zvědavosti se zeptal: " Kdo jsi?" A dostal odpověď : "Kdo jsi?" Pak zakřičel: "Já Tě slyším! Kdo ale jsi?" A hlas odpověděl: "Já Tě slyším! Kdo ale jsi?" Rozzlobený chlapec znovu zakřičel : "Hlupáku!" A dostal odpověď : "Hlupáku!"Tehdy se chlapec podíval na svého otce a zeptal se : "Tati , co se děje ?"Otec se usmál a řekl: "Synu můj, teď pozorně poslouchej ." A pak muž zakřičel : "Ty jsi nejlepší!" Hlas odpověděl: "Ty jsi nejlepší!" Dítě bylo překvapené a nerozumělo. Tak mu otec vysvětlil : "Lidé to nazývají ozvěna, ale ve skutečnosti je to ŽIVOT. Život - jako ozvěna, Ti vrací to, co Ty řekneš, nebo uděláš. Život není nic jiného než odraz našich činů. Pokud si Ty přeješ více Lásky na světě, musíš vytvořit více Lásky v Tvém Srdci. Pokud chceš, aby Tě lidé respektovali, musíš Ty respektovat je. Toto je princip, který je třeba vložit do všeho v životě.Život Ti vrací to, co si dal Ty jemu."

Náš život - to je zrcadlo nás samotných... ¦

 

 

NESUĎTE POKUD NEZNÁTE CELÝ PŘÍBĚH

V malé indiánské osadě žil starý muž se svým synem. Lidé k němu chodili pro radu, byl uznáván za nejmoudřejšího stařešinu až do dne, kdy se spustil řetěz podivuhodných událostí.

Onoho dne se muž vydal se synem na lov synem a vrátil se s nádherným hříbětem, které přišlo o matku. Hříbě vyrostlo v divukrásného hřebce. 

Všichni říkali: "Dědo, ty máš ale štěstí!" 

"Štěstí? Možná ano, možná ne. Neznáme celý příběh!" odpovídal stařík. 

"Co to říká, jak může pochybovat?" divili se ostatní.

Náčelník kmene se dověděl o krásném hřebci a nabídl muži za něj deset svých nejlepších koní. Stařík však výměnu odmítl. "Blázen!" komentovali dědovo rozhodnutí ostatní.

Jednoho dne hřebec zmizel. 

"Takové neštěstí!" lamentovali všichni. 

"Možná neštěstí, možná štěstí, neznáme celý příběh," odpověděl muž. 

"Pomátl se na rozumu," soudili ostatní a přestali jej považovat za mudrce.

 

Za dva týdny se hřebec vrátil z hor a přivedl s sebou pět nádherných klisen. 

"Ten děda má ale štěstí!" volali sousedé. 

"Zda je to štěstí či ne, to ukáže život," odpověděl muž. 

"Radostí mu přeskočilo!" domnívali se druzí.

Mudrcův syn začal klisny cvičit a jedna z nich jej shodila na zem tak, že si vážně zlomil nohu. Šaman prohlásil, že už nikdy nebude chodit jako dřív. 

"To je hrozné, taková smůla!" litovali jej lidé. 

Ale děda zase mlel svou: "Smůla? Štěstí? Kdo ví." 

"Bolestí se zbláznil!" křičeli ostatní.

 

Druhého dne vstoupil kmen do války a všichni zdraví muži museli odejít do boje. Mudrcův syn kvůli svému zranění nikam jít nemohl. Z bitvy se nevrátil nikdo. A tak všichni říkali: 

"Dědo, ty máš ale štěstí, my jsme přišli o muže a syny, taková tragédie. Jen ty máš vše, ten kůň byl pro tebe opravdu požehnáním." 

"Možná tragédie, možná ne. Neznáte stále konec příběhu." 

"Šílenec, co chce ještě slyšet, když naši muži jsou mrtví!"

 

Zbytku kmene se zmocnila banda desperátů a zotročila je. Pracovali těžce, až živí záviděli mrtvým. 

"Měl jsi, dědo, pravdu. Kéž bychom zemřeli v boji s našimi muži a syny!" 

"Z hlediska přítomného okamžiku se to tak jeví, ale nesuďte. Stále neznáte celý příběh. Už za okamžik to může být jinak." 

Lidé se chtěli na starce vrhnout, ale zvenku se ozval válečný ryk. Objevili se jejich muži, které považovali za mrtvé a osvobodili je z otroctví. Dověděli se, že v boji nezemřeli, byli pouze zajati. Bylo to radostné shledání.

 

U večerního ohně si vzpomněli na dědova slova o tom, že nemají soudit, neznají-li příběh celý. Požádali jej, aby jim řekl, jaký tedy má ten příběh konec.

"Znát celý příběh znamená pozorovat jej ze všech čtyř úhlů, ze čtyř vhledů. 

Tím prvním je pohled oběti: ten vždy volá po odplatě. 

Tím druhým je pohled pachatele: ten vždy tvrdí, že je nevinen, že mu nic jiného nezbývalo.

Tím třetím je pohled nezaujatého soudce, který zná pohledy obou stran. Ví, že každý dělá to, co dělá, z nějakých vnitřních pohnutek. Kdyby vnitřní motiv pachatele nebyl dostatečně silný a z jeho hlediska ospravedlnitelný, pak by to prostě nedělal."

Ten čtvrtý není z tohoto světa hmoty. Čte vaše myšlenky, emoce a přivádí je do fyzického světa. Zná vaše pohnutky, vidí do vašeho svědomí. Hovoří neustále k vašemu já, ale vy mu nenasloucháte. Netušíte tudíž nic o příčinách událostí, i když denně bojujete s jejich následky. Nechápete jejich smysl, nevidíte v překážkách a potížích poselství od Boha. Míjíte každou příležitost něco pochopit, naučit se, duchovně vyrůst. Stále soudíte, ačkoliv vám život dokazuje, jak vrtošivé vaše soudy jsou. 

Proto si zapamatujte: Nic není náhoda, vše jste si připravili sami. Všechno se děje v pravou chvíli a na pravém místě. Proto cokoli přijímejte jako příležitost. Proste tedy, abyste pochopili význam a příčinu událostí, o sílu a pokoru, abyste překážku překonali a o lásku, abyste neublížili a zachovali si lásku v duši.

 

Ten čtvrtý pohled je Boží přítomnost v nás.

 

 

PŘÍBĚH O MALÉ DUŠIČCE

Kdysi dávno existovala duše, která o sobě věděla, že je světlem. Byla to nová duše, která prahla po životě. " Jsem světlo", říkala. " Jsem světlo". Ale skutečnost že to věděla a že to neustále opakovala, nemohlo nahradit opravdový zážitek. Ve sféře, ze které tato duše přišla, nebylo nic než světlo. Každá duše byla vznešená, každá duše byla nádherná a každá vyzařovala boží záři. A tak tato malá dušička byla jen svíčkou na slunci. 

Uprostřed největšího světla - jehož byla částí - nebyla schopna vidět ani zakusit, čím skutečně je. A tak po tomto poznání začala toužit. Její touha, byla tak velká, že jí Bůh jednoho dne řekl, 
"Dušičko, víš, co musíš udělat, abys uspokojila svou touhu?"
"Co, Bože? Co? Udělám cokoli!" řekla dušička. 
"Musíš se oddělit od nás ostatních," odpověděl Bůh "a pak se musíš obklopit temnotou." 
"Co je temnota, Bože?" Zeptala se dušička.
"To, co ty nejsi," odpověděl Bůh. 
"A jak to mám udělat?" Zeptala se dušička, když tu k ní přistoupila jiná duše a řekla: 
"Jestli chceš pomůžu ti. Budu tvojí temnotou, tvojí bolestí a zklamáním, stanu se temnotou pro tebe. Jen o něco tě prosím, nezazlívej mi pak mé činy proti tobě a vše mi odpusť, dělala jsem to pro tebe." 

A dušička pochopila. A tak se oddělila od všech ostatních a dokonce odešla do jiné sféry. A v této sféře měla možnost zakusit všechny druhy temnoty. A také to udělala. Z této temnoty však volala,  "Otče, Otče proč jsi mě opustil?" A Bůh jí odpobídá:  
"Ale já jsem tě nikdy neopustil! 
Jsem stále s tebou a jsem vždy ochoten připomenout ti, čím skutečně jsi, jsem vždy připraven zavolat tě domů. 
Proto buď světlem v temnotě a neproklínej jí. 
A když jsi obklopena tím, čím nejsi, nezapomínejte na to čím jsi. 

Nádherné povídání, které by mělo otevřít všechna srdce a měla by pomoci k uklidnění a k Lásce všem, kteří touží být ve světle. Vím, nenacházíme se ve světle a ještě nějakou dobu budeme kolem sebe mít pouze malé drobné ohýnky, či úplnou tmu. 

Prosím všechny: Rozhlédněte se po všech, kteří Vám kolem vytvářejí temnotu, zlo, bolest a zklamání. Nekouká jim pod jejich tmavým pláštěm něco bílého? Nejsou to ti, co vzali na sebe ten velký úděl ukázat Vám tmu a naučit Vás VÁŽIT si světla???? Nejsme teď zbytečně nespravedliví k těm, kteří se podvolili Vám ukázat, jak vypadá temnota? Neubližujete právě těm, kteří se učí a mají sami touhu se učit? 

Slepě voláme k Bohu, chceme aby nám stál po boku a toužíme po tom být zalití světlem. Ale my jsme právě ona dušička. Každý z nás měl touhu, která byla nezměrná a překračovala veškeré hranice. To sem nás dovedla touha po POHCOPENÍ! To sem nás přivedla touha po POZNÁNÍ! A teď jsme zde, učíme se, snažíme se pochopit a přitom pláčeme a toužíme utéci. Nechceme najednou pochopit, nechceme nic jiného, než utéci. Otevřete své srdce a věřte, že i vy jste pro někoho přítelem, který jej učí pochopení tmy a i vy jste někdo, kdo pomáhá druhým. Svým konáním, svou touhou po lepším životě, touhou po Lásce, klidu a míru. Jste to vy, bez koho by to jiní nezvládli. Jste to ale zároveň i vy, koho by jiní již nechtěli spatřit. Život je složitý, ale proplouvejme jím v klidu a s rozvahou. Pomáhejte jiným, protože proto si Vás pozvali a hlavně věřte, že na nic zde nejste sami. 

Mějme se rádi a mějme rádi i ostatní. Všichni si to zasloužíme!!!!

 

 

SÍLA OKAMŽIKU

O muži s párkem