Cesta k Jednotě – Informační dopis Barbary Bessen s poselstvím Jeshuy – únor 2015

píši tyto řádky s vyhlídkou  na blízkou budoucnost. Až k vám totiž tento dopis dojde, budu „na dovolené“, jak se tak říká, když člověk na pár dnů opustí svou kancelář, své pracoviště. Uchýlím se trochu do ústraní, než opět začnu se semináři. Ale jak tak o tom teď přemýšlím, napadá mě, že dovolenou vlastně nikdy nemám. Jak jsem oznámila ve své kanceláři, zůstanu pochopitelně k dispozici pro případ nouze. Jenže co je to případ nouze? Napadá mi, že se vlastně nikdy úplně neuvolním, a i když už jsem někdy pryč, vždy jsem nějakým způsobem dosažitelná on-line. Lze to chápat i doslovně, protože se přece jen občas podívám do e-mailové pošty. Co kdyby tam náhodou bylo něco hodně důležitého, co bych neměla propásnout. Máte to také tak?

 

 

Když se ohlédnu dejme tomu deset let zpátky, můj život tehdy probíhal bez internetového bankovnictví, bez chatování či nahlížení do e-mailové pošty a pokud přece, tak to zabralo jen chvíli. Když k tomu přičtu ještě dalších pár let zpátky, neměla jsem ani mobil. Neexistovaly žádné SMS, žádné Whats App apod. Bylo možné mě dostihnout „jen“ přes pevnou linku se záznamníkem nebo poštou. Začíná mi dávat smysl to slavné slovo „zpomalení“. Opravdu  chceme být vždy a všude k zastižení? Cožpak nemáme žádnou důvěru v to, že všechno, co k nám má přijít, co bychom měli vědět, nás tak jako tak nemine? Myslím tím, že to, co je skutečně důležité, se k nám dostane, což mi připadá jako kosmický zákon. Neboť mé božské bytí se o to jistě postará. Třeba tak, že když se mám něco opravdu důležitého dozvědět, z hloubky mého bytí přijde impuls, abych se na chvilku cíleně podívala do e-mailů. Nebo přijde starou dobrou poštou dopis, který vylovím z hromady těch nepřečtených – pokud bych trávila dovolenou doma – a přečtu si jej. Nebo instinktivně poznám, že je třeba někoho neprodleně kontaktovat. Teď se vciťuji do svého srdce a vnímám smích svého Vyššího já. Jako kdyby mi chtělo sdělit: „Pochopila jsi, že tak funguje naše spojení. Dám ti vědět, co kdy bude třeba. Můžeš se opravdu v klidu uvolnit a užívat si to, čemu se říká dovolená.“ To že bych skutečně mohla? Vyzkouším to a celých těch 14 dní, na něž jsem si „předepsala“ dovolenou, se pokusím nedívat do e-mailů, nechat vypnutý mobil a vycházet z toho, že to, co se ke mně má dostat, se ke mně dostane. Zní to poněkud zvláštně něco takového si předsevzít, že? Nu ovšem, co pak budeme dělat se vším tím časem, který nám zbude? Můžeme to vzít jako příležitost být v pohodě. Budu hodně chodit na procházky, užívat si chvíle lenošení na pohovce společně s kocourem Kájíkem, přečtu si nějakou knihu, konečně se dostanu na nějakou výstavu a často budu pozorovat moře. Prostě jen tak budu. Třeba jen tak si hovět v křesle, popíjet čaj a užívat si to všemi smysly. Třeba jen tak hledět do dáli, dát si doušek čaje, urovnat si polštář, ještě hlouběji se do něj zavrtat, zaměřit se na pole Jednoty a pak se ponořit do hlubokého ticha. Do té černé temnoty, která může být velmi příjemná. Tam odtud pak třeba mohu zkoumat své plány do budoucna: Který z nich má největší potenciál k tomu, aby se manifestoval? To je dobrá a vzrušující představa. Opět vnímám smích …

 

 

„Našla“ jsem k tomu vhodný citát: „Mnozí nenaleznou své srdce dřív, dokud neztratí hlavu.“ Friedrich Nietzsche

 

 

Jak je to pravdivé!

 

Rádi dodržujeme tradici a na tomto místě předáváme přímý channeling. Všem, kteří jej budou číst poprvé, doporučuji, aby si poselství vytiskli, pohodlně se usadili na gauči a hluboko se doněj ponořili. Zbývá mi jen popřát vám krásný vstup do jara. Těším se, že se s vámi někdy někde setkám …

 

Srdečně zdraví
Barbara Bessen a její tým

 

Dnes hovoří Jeshua: 
Jsem Jeshua, ten, kterého mnozí nazývají Ježíš. Dovolte mi, abych zdůraznil, že jsem Jeshua. Ježíšem jsem byl před více než 2000 lety ve svém tehdejším životě, důkladně popsaném v bibli. Nedržte se bezvýhradně výroků v ní uvedených, nejsou všechny správné. Byly totiž upraveny podle přání církevních představitelů vládnoucích v dřívějších dobách. Není nijak důležité, čeho se to v jednotlivostech týkalo. Důležité je, že mě ve svém srdci můžeš vnímat jako představitele kristovské energie, energie domova, Všeho-co-je. Klíč ke skutečnému vnímání je uložen v srdci. V té oblasti srdce, která sídlí na vyšší úrovni. Je to domov vašeho nejbližšího vyššího bytí, vašeho Vyššího já, a je bránou k Jednotě. Chápej Jednotu jako pole tvořitelské síly, z kterého se vše utváří. To je mimořádné zajímavé pro všechny ty z vás, kteří si nyní uspořádáváte svůj život skutečně na vlastní zodpovědnost a chcete jej tak žít.

Mělo by vám být stále jasnější, že neexistuje nic, co by vám předepisovalo, jak co má na Zemi být. Ukazatele cesty máš hluboce ukotvené ve svém srdci. Tam je sídlo tvořitelské síly, mnoha možností, které se mohou projevit. Pro lidi jako jsi ty je těžké pochopit, že už neexistuje nic, co by tě omezovalo. Protože ve tvém životě, bez ohledu na tvůj pozemský věk, vždy existovalo něco, co tě omezovalo, řídilo a usměrňovalo. „To se už teď nebude dít?“ zeptáš se. Ano, je to tak. Je to opravdu tak. Můžeš tomu věřit. Toto poznání se hluboce dotýká mnoha lidí, kteří si to nyní začínají uvědomovat. Neboť to také znamená, že se člověk odhalí. Nemyslím to tak, že bys měl chodit bez šatů. Ne, mluvím o starých otiscích, o omezeních, morálních představách, hodnotících parametrech. Vlastně o všem, co utváří pozemský život.

 

Podívej se třeba na média, která právě teď prožívají velký rozmach, to znamená, že mají  hodně o čem psát a podávat zprávy, protože na Zemi to po politické a hospodářské stránce nevypadá nijak pokojně.Zkus si však představit, a to prosím z celého svého srdce: To vše se mě vskutku netýká. Neboť ve svém nitru rozpoznáváš, že si sám utváříš svůj život mimo všechno to, co se nabízí ve vnějším světě. Velmi doporučuji zabývat se často touto představou. Ptej se sám sebe: „Jaké by to bylo, kdybych žil podle svých představ? Kdybych tak žil, co bych si skutečně myslel a cítil? Kdybych nebyl pln rozhořčení vůči vnějšímu způsobu chování lidí v mém okolí i vůči tomu, co se děje ve světě? Jaké by to bylo, kdybych žil ze svého srdce, a to každou vteřinou? Co by se stalo, kdybych dělal jen to, co skutečně dělat chci, bez jakéhokoli vykrucování a vymlouvání? Nu ovšem, co by se stalo? Tvůj rozum ti předloží všechny možné situace, například: Co si ostatní pomyslí, tohle nepůjde bez té či oné vhodné příležitosti atd.

 

Pokud jsi v práci, která se ti už nelíbí, ze které jsi už málem nemocný, pak ji opusť. Cožpak by tvé vlastní božství nenašlo prostředky a cesty, aby se ti i bez této práce vedlo dobře? Cožpak by se nemohly objevit nové příležitosti, pokud by ses zbavil nepříjemností, komplikací, přátel, svého bytu a všeho, co tě už nenaplňuje? Začneš rezonovat s tím, co bys chtěl opravdu prožívat. Občas může člověk i zůstat „vězet“ na stejném místě, mezi stejnými lidmi nebo ve stejných situacích, a přesto může žít svůj vlastní život. Je to nepředstavitelné? Ale funguje to. Neboť si tvoříš svůj svět každou vteřinou. Když jsi byl dítětem, věděl jsi, že to funguje, prostě jsi tak žil. Byl jsi ponořen do svého vlastního světa, nezávislý na tom, co si ostatní myslí nebo dělají, vzpomínáš si na to? Dospěli tě pak z toho jednou vytrhli a zasvětili tě do vážnosti života. Buďte jako děti, tvořte si svůj ráj. Ten je nezávislý na penězích, lidech, místech, lze jej prožívat srdcem. Jsem ti k službám. Rád ti v tom pomohu.

 

Zkus si teď zavřít oči a propojit se se mnou. Můžeme společně probrat tvůj život a podívat se, co bys možná rád změnil. Jsem strážce božské cesty vzestupu. Po mém boku stojí Miriam z Magdaly.Jsem Jeshua.

 

 

Článek je k volnému nekomerčnímu využití. Z německého originálu
https://www.barbara-bessen.com/wp-content/uploads/2015/02/Infobrief-2.Februar-2015.pdf prowww.novoucestou.cz přeložila Jana S.