Je tě málo, je tě moc...

Peněz, práce, zábavy, pozornosti, lásky…
může být buď málo nebo moc
Zřídkakdy je něčeho dlouhodobě
tak právě akorát
Něco tě zaujme, potěší, rozptýlí, rozjaří,
přinese peníze, úspěch… a už si v tom
frčíš, rozdmýcháváš plamínek
znovu a znovu, ždímáš si tu
nacucanou cíchu přímo do pusy,
až jednoho dne
máš dost a už nechceš ani kapku
A na šňůře máš jiné cíchy a ručníky,
vyprané snad v mrtvém moři,
hořkoslané a suché, až se lámou
…
Ve vztazích je to stejně
Něčeho je na tvém partnerovi moc
a něčeho zas málo
Místa, kde je ho přesně akorát,
léty zmizí z radaru, podivný úkaz
Není čas je hledat a oprašovat, ocenit,
vždyť máš dost co práce uhýbat políčkům
mrskajícího se ručníku plného mokrých,
těžkých povinností, vin a emocí,
tam, kde je partnera moc
a do toho se snažíš sesbírat v ústech
slinu a polknout to suché hořko tam,
kde je tvého muže, tvé ženy
málo
…
Našich rodičů bylo často málo
– málo empatie, málo blízkosti, málo
času a pozornosti, málo sdílení a učení
a často jich bylo zase moc
– tlaku, uspěchaných úsudků a nálepek,
vnucovaných úsluh s očekáváním
vděčnosti a poslušnosti
…
A tak v oživlých vzpomínkách,
v představách, které vytlačují přímý
vjem dneška, vnímáme svou ženu
a svého muže
tu jako skoupého a tu
jako necitlivě tlačícího rodiče
Musí takoví být, protože jinou mapu
v sobě nemáme
A tak tomu pomůžeme!
…
Introvert si najde extroverta a pak
vyje na měsíc, když namísto večerů ve dvou
drahý vyráží na pivo s lidmi, které sotva zná
Vyprahlý člověk s životním plánem být
pro svou rodinu vším a nehnout se od partnera,
si najde vyprahlého workoholika
s životním plánem „moc se doma neohřát“
Plachý člověk, který se chce schovat a být
doma hýčkán silným partnerem, si namluví
narcise, který si pěstuje kruh obdivovatelů
Opuštěnost, vyprahlost ožívá
…
A pak taky ten tlak…
Netušíš, že si ho vytváříš sám, že sis už dávno
vzal za své dávné tlaky rodičů
a že se sám omezuješ a nakládáš si
Zdá se ti, že to okolní svět – děti a partner
nejvíce, ti do obličeje cákají tisíc a jednu
povinnost a že jsi na všechno sám
…
Cítíš se zahlcený
a cítíš se opuštěný
Stále dokola frčíš tuhle sinusoidu
Propadáš se a stoupáš na housenkové dráze,
snažíš se chytit kolem krku
kačera nebo labuť, stále ti unikají
a nevidíš, že to máš všechno v rukou,
že páku držíš ty
…
Desetkrát za týden anebo za den,
pokud máš víc času vnímat,
cítíš, že jsi opuštěný a cítíš, že jsi zahlcený
Partner ti uniká, nezajímá se o tebe dost
A partner ti nepomáhá a tlačí na tebe
…
Nic z toho není reálné, všechno jsi to
sepsal, zrežíroval a zahrál sám
na motivy filmu svého dětství
Je to remake, nikterak umělecký,
spíš otrocky doslovný
…
Přestaň ztrácet čas úvahami o tom,
co všechno ti dělá nebo nedělá partner
a jak ho změnit, zmanipulovat nebo opustit
Ptej se sám sebe:
Jsem právě teď opuštěný nebo zahlcený?
Odkud to znám a co s tím budu dělat?